18. kapitola - S tebou

30. srpna 2009 v 12:53 | Sami
Takže je tu předposlední kapitola. Nic se v ní neděje a celou dobu se řeší v podstatě to samý. Taky není moc dlouhá. Ta další bude delší. Mám napsanej začátek a konec a už to má více slov než celá tahle kapitola. Jinak úryvek je z Draculy. A taky se tuhle kapitolu snažím přidat už asi po dvacátý. Nejdřív mi to nešlo zkopírovat z toho pos-víte-jakýho texťáku a nakonec se mi pokaždý restartoval net.



*

Jsou v nás ty první stisky pout,
jsou v nás, těm nelze uniknout
Jak dřív - stejný pláč,
stejný smích
Jsou v nás ta první jiskření,
jak víš, to zítřek nezmění,
je v nás první žár, první hřích


*

Robin se zrovna blížil k táboru, když uviděl Beth. Dotyčná se na něj usmála.
"Beth," pozdravil ji Robin.
"Robine," oplatila mu to s úsměvem.
"Přišla ses na nás podívat?" zeptal se.
"Ano, mám dneska volno," odpověděla. "Než na to zapomenu, pozítří by se měli z Nottinghamu převážet nějaké peníze," dodala.
"A kam?" zajímalo ho.
"Myslím, že do Yorku a odtud pak do Londýna," vzpomínala. "Ale pozor, mělo by u toho být hodně strážných. Šerif chce za každou cenu ty peníze ochránit," varovala ho ještě.
"Bude u toho i Gisborne?" napadlo Robina. Beth ta otázka trochu překvapila.
"Ne, myslím, že ne," odpověděla mu přemýšlejíc.
"Dobře, řeknu o tom, pak ostatním," ujistil ji Hood těsně před tím, než spolu vešli do tábora.

***

Robin seděl zamyšleně na posteli. Celý den vymýšlel svůj plán. Zítra k němu mělo dojít. Do karet mu hrála zpráva, jež mu Beth včera řekla. Pokud bude hodně strážných při převozu peněz, na hradě jich moc nezůstane. Když navíc vyvolá ve městě menší šarvátku, zbaví se několika dalších a cesta ke Gisbornovi tak bude téměř volná. Z dalších úvah ho vyrušila Francesca jež zrovna přišla a přisedla si za ním na postel.
"Už zase přemýšlíš?" zeptala se ho.
"Zase?" zamračil se Robin.
"Nemrač se hned," usmála se na něj. "Nemyslela sem to přece zle. Jen jsem si všimla, že si v posledních dnech nějaký zamyšlený," dodala a pohladila ho po tváři. Robin se pousmál a políbil ji do dlaně. "Trápí tě něco?" podívala se na něj starostlivě.
"Ne," zalhal Robin. "Jen přemýšlím co bude dál. Až se vrátí král."
"Bude to všechno jako dřív," odpověděla mu.
"Nic už nebude jako dřív," namítnul. Francesca ho lehce políbila.
"Proč by nebylo?" zeptala se ho tiše.
"Až moc věcí se změnilo," stál na svém. "Mnoho lidí zemřelo..."
"...a mnoho dalších se narodilo," doplnila ho po svém s úsměvem. Znovu s ní pocítil ten zvláštní klid co kdysi dávno, když ji poznal a který už tak dlouho necítil. Sám sebe se však musel ptát na to, jak dlouho ho bude cítit tentokrát.
"Vezmeme se," změnil najednou Robin téma.
"A kde berete tu jistotu lorde z Locksley, že si vás vzít chci?" zeptala se ho s předstíranoou vážnosti.
"A vy snad nechcete lady z Locksley?" podivil se naoko a stáhnul ji do lehu vedle sebe na postel.
"Robine!" zaprotestovala.
"Myslel sem to vážně," zvážněl Robin. "Jakmile se král vrátí, tak si tě vezmu a učiním tak Fredericka svým legitimním synem." Francesca se jen usmála a políbila ho. "To znamenalo, že souhlasíš?"
"Ano," zašeptala. Tentokrát to byl Robin, kdo jí políbil. "Mám před sebou krásnou šťastnou budoucnost, hrabě," dodala po chvíli.
"Ano to máme," zašeptal Robin. Ale bylo to víc kvůli tomu, že s ní souhlasil anebo proto aby o tom přesvědčil sám sebe? Proč se jí tu vůbec snažil něco nalhávat? Mohla je vůbec čekat šťastná budoucnost? Vždyť ani něvěděl, jestli se nějaké budoucnosti dožije. Navíc ví kdo je on a kdo je ona, že není tou se kterou chtěl takovouhle budoucnost žít. Ale třeba má Francesca pravdu a opravdu je čeká šťastná budoucnost. Kdo ví.
"Půjdeš teď někdy za Sárou?" napadlo najednou blondýnku, když už nějakou chvíli leželi vedle sebe tiše na posteli.
"Ne byl sem tam předevčírem. Proč se ptáš?" nechápal Robin.
"Jen tak mě to napadlo," pokrčila rameny. "Dlouho sem ji neviděla."
"Teď není dobrý čas na podobné návštěvy," namítl Hood.
"Proč ne?" zamračila se.
"Protože se král může vrátit každým dnem a Sára je v podstatě zrádce a víš co hrozí zrádcům," vysvětlil jí.
"Ale je to přece tvoje sestra a král na tebe dá, takže ji z toho přece budeš moci pomoc," chytala se naděje Francesca.
"To sice ano ale ještě záleží na tom, zda z toho bude chtít Sára pomoc," odpověděl jí Robin.
"Kvůli Gisbornovi?" došlo jí.
"Ano, kvůli němu," odsouhlasil. "A už to neřeš," zamítl jakékoli další otázky na tohle téma. "Nehodlám tu celou noc řešit Gisborna," dodal naštvaně.
"Ale..."zkusila to. I přes to, že byla už tma viděla nebo spíše si dokázala domyslet, jak se na ni Robin podíval a tak raději námitku nedokončila.
"Než na to zapomenu, připomeň mi, že mám v úkrytu nějaké věci, tak ať na ně nezapomenu," načal po chvíli nové téma. I když ve skutečnosti ta věta nebyla tak úplně pravdivou. Robin se opravdu nebál, že by zapomněl vzít si ze svého úkrytu, který Francesca před nedávnem náhodou objevila, své věci. Jen chtěl Francesce ten úkryt připomenout, aby, kdyby se mu něco stalo, se do něj podívala. Byla tam mimojiné totiž listina, v němž odkazoval všechny své pozemky i tituly Frederickovi. Pokud by totiž v souboji s Gisbornem zemřel, nestihl by si Francescu vzít a Fredericka tak učinit legitimním synem, takže by na pozemky rodu z Locksley neměl právo. Když mu je ovšem Robin takto přímo odkazoval, tak by je Frederick získal. Za další v tom dopise také činil Allana A Dalea Frederickovým poručníkem. Díky tomu by měl Allan plnou pravomoc co se týče Locksley a dalších pozemků, dokud by Frederick nebyl dost starý na to, aby se o svůj majetek postaral sám. Doufal, že Allan tak dodrží slib, jež mu dal, že se v případě potřeby postará o oba jeho syny.
"Jaké věci?" vyrušila ho z myšlenek Francesca.
"Nic důležitého, jen bych je tu nerad nechal," odpověděl ji co nejledabilejším tónem Robin. Francesca se na něj podezíravě podívala. Když ji však Robin políbil, na jakákoli podezření zapomněla.

***

Když Guy vešel Sára seděla na lavici u okna zabalená v dece a dívala se ven na hvězdy a měsíc v úplňku. Zamířil rovnou k ní a přisedl si na lavici za ní. Když ji zezadu objal, pohodlně se uvelebila v jeho náručí.
"Je krásná noc," zašeptala tiše.
"Ano to je," souhlasil Guy, ale popravdě řečeno, mu na kráse noci moc nezáleželo.
"Co kdybysme odjeli?" navrhla po chvíli.
"Odjeli?" nechápal.
"Ano odjeli. Třeba do Francie," odpověděla mu. "Ještě než se král vrátí," dodala.
"Takže tím myslíš utekli?" došlo Guyovi.
"Taky se to tak dá říct," připustila.
"Chceš abych utíkal?" naštval se Guy a stoupl si.
"Chci abysme byli spolu. Šťastní a v bezpečí," opravila ho. "Chci abysme byli rodina. Já, ty a naše děti. Ale to nebudeme, pokud tu zůstaneme. Protože pak žádné já, ty a naše děti nebude. A ty to víš," vysvětlovala. "Ale pokud odjedeme," začala.
"Utečeme," opravil ji Guy.
"Odjedeme, utečeme, to je fuk ne? Prostě pokud v době králova návratu budeme někde jinde, pak to bude moct být," dokončila konečně svou myšlenku.
"Nechci utíkat," namítnul.
"Tak to neber jako utíkání. Ber to jako nový začátek," přesvědčovala ho nadšeně Sára. "Je přece jedno, kde budeme žít. Jestli v Anglii anebo někde jinde. Můžeme být šťastní i ve Francii nebo třeba ve Španělsku. Hlavně, že budeme spolu. V Anglii tě přece nic nedrží."
"A tebe?" zeptal se Guy. "Tebe tu taky nic nedrží? Co tvůj bratr?"
"Robin to pochopí," odpověděla mu co nejpřesvědčivěji. Guy si odfrkl. "On ví, jaké to je milovat. On by se v podobné situace zachoval stejně, vím to," bránila ho. "Odjeďme, prosím," prosila.
"Dobře," souhlasil nakonec Guy. "Odjedeme." Sára se usmála a objala. "Odjedeme co nejdřív," dodal.
"Můžeme jet klidně zítra," pokrčila Sára rameny.
"Zítra je moc brzo ale pozítří by to snad už šlo. Zítra všechno připravím. Ty si mezitím sbalíš ale jen to nejnutnější ano? Nemůžeme sebou vláčet hromadu věcí. Pojedeme jenom na koních. Kočár by byl moc nápadný a navíc koně jsou daleko rychlejší. Odjedeme časně ráno, dokud budou všichni a hlavně šerif ještě spát. Pojedeme přímo na pobřeží, bez zbytečných zastávek a taky se vyhneme větším městům. Odtud pak přeplujeme do Francie a dál se uvidí," vymýšlel Guy postup. Sára ho pečlivě poslouchala a jen kývala souhlasně hlavou.
"Všechno dobře dopadne," usmála se na něj, když si všimla, že se mračí.
"Snad," připustil.

***

Joanna seděla na kožešinách kousek od krbu a lehtala svého malého synka. Čím dál více ji přípomínal jeho otce. Nebyla si jistá, zda vůbec něco zdědil po ní. Po fyzické stránce rozhodně ne. Na druhou stranu, se ji aspon lépe přesvědčovalo lidi, že je nalezencem, kterého jednou našla před svými dveřmi. Kdyby ji byl podobný, těžko by tvrdila, že s ním nemá nic společného. Přestala s lehtáním a pohladila chlapce po hnědých vláskách. Vyrušilo ji zaklepání dveří.
"Dále," zvolala s úsměvem. Dovnitř vešel urostlý tmavovlasý muž.
"Madame," pozdravil ji. Ona mu jen pokývala hlavou a čekala až se muž představí. "Jsem Raymond, vévoda z Toulose. Váš bratr mě požádal abych Vám dělal společníka a ochránce alespoň do doby, než se vrátí zpět z Anglie," objasnil jí vévoda důvod svého příchodu.
"Tak tedy buďte zde vítán, vévodo," odpověděla mu Joanna s úsměvem.

***

Will seděl spolu s Djaq u ohně. Všichni ostatní se postupně někam vytratili. Mladý Scarlett zamyšleně rypál klacíkem do hlíny.
"Děje se něco?" zeptala se starostlivě.
"Mělo by?" odpověděl ji otázkou.
"Já nevim, vypadáš zamyšleně," pokrčila saracénka rameny.
"Já jen, že zítra je 14. října," promluvil po chvíli Will.
"Já vím," ozvala se zamyšleně a přemýšlela, kam přesně Will míří.
"Víš, přece co se stalo před rokem v tuhle dobu," připomněl jí.
"Ano ale to už je pryč, je tu nová doba," konstatovala.
"Já mám ale pocit, jako by se zase něco mělo stát," prozradil konečně to, co ho tak tížilo.
"Je to jen pocit, Wille," snažila se ho ukonejšit Djaq. Will si povzdechl. "Uvidíš, že se zítra nestane nic jiného než to, že Robin bude zase o rok starší," dodala pak s úsměvem, aniž by tušila, jak moc se mýlí.
"Asi máš pravdu," souhlasil zbojník. V duchu si tím ale jistý nebyl. Pořád ho tížil takový zvláštní svíravý pocit. Měl pocit, jakoby se nemohl ani pořádně nadechnout, jakoby už nikdy neměl být šťastný. V hlavě mu vířili nejrůznější myšlenky, on se však nedokázal pořádně soustředit ani na jednu. Djaq ho chytila za ruku, kterou měl položenou v klíně a on druhou ruku položil na tu její. Nakonec ho volnou rukou pohladila po tváři. "Všechno bude dobrý," promluvila znovu. "Král se vrátí a všichni budou šťastní."
"Jsem rád, že tu si," řekl Will najednou.
"To já taky," odpověděla mu Djaq s úsměvem.
"Myslím teď a tady," upřesnil. "Mám tě moc rád, Safiyo," dodal. Djaq se na něj překvapeně podívala, nepamatovala si, že by ji někdy řekl jejím pravým jménem.
"Však já tebe přece taky," zašeptala. Will se k ní naklonil a váhavě ji políbil.

***

Jen ležel a díval se nad sebe. Po chvíli usoudil, že je čas, a opatrně vstal, tak aby nevzbudil ženu ležící vedle něj. Natáhl na sebe všechno své oblečení a nakonec po malém zaváhání si sundal z krku svou známku a pověsil ji na kolébku. Tohle nebyl úkol hodný Robina Hooda, proto se ani nehodilo aby ji u sebe v tu chvíli měl. Teď už nebyl tím Robinem Hood, hrdinou pomáhající chudým. Teď byl Robinem z Locksley, tím, kdo jde pomstít smrt své lásky. I proto si na krk místo známky pověsil prsten, jenž kdysi Marian dal. Na závěr se ještě sklonil k svému synovi a pohladil ho po jeho malé hlavičce. Pak už jen pobral svůj meč a luk s šípy a tiše odcházel pryč z tábora.

*

Jsou v nás dny prvních nadějí,
jsou v nás, ty nepomíjejí,
krev má tepnou tvou prochází

Jsou v nás, teď vím to teprve,
jsou v nás ,ta všechna "poprvé".
Sta snů bez konců, bez hrází
jsou v nás...



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Luss Luss | Web | 30. srpna 2009 v 13:37 | Reagovat

ÁÁÁÁ  :-) Těším se jak to dopadne. Ten konec tlesk telsk! Moc se mi líbí. A moc se mi líbilo i ta fáze, kdy si Robin povídal s Francescou a mezi tím se líbali  :-)

2 Pauleen Pauleen | Web | 30. srpna 2009 v 15:43 | Reagovat

Dokonalý! A jsem napjatá jak špagát. Vůbec nevím, jak by to mohlo skončit. Ani nevím, jestli si mám přát, abys Robina zabila nebo nechala žít a udělat z něj Guyova vraha. Fakt nevím.

3 Illian Illian | Web | 30. srpna 2009 v 17:03 | Reagovat

Úžasný! Rychle piš ať už je další  :-D Moc se těším!

4 naty naty | Web | 30. srpna 2009 v 17:15 | Reagovat

ahojky!hlásla by si pro mě pls tady:http://misalzbj.blog.cz/0908/2-kolo-sonb#komentare moc mi na tom záleží..sem tam jako tálie ...děkuju a máš moc hezkej blog

5 Lenny Lenny | Web | 30. srpna 2009 v 21:50 | Reagovat

Já nechci aby Gisborne nebo Robin umřel, ach jo :D. Ne že to zakončíš jako v seriálu, že zemře polovina postav.. :-x

6 Sami Sami | Web | 30. srpna 2009 v 22:56 | Reagovat

Luss: Hold polibky jsou dobrá věc - dá se tím odvádět od tématu, druhého umlčet, nebo i říci některé věci :-D

Pauleen: Já si hlavně přeju aby se ten závěr líbil a abych za něj ještě nepřišla k nějaké újmě :-D

Illian: Další bude, nevim kdy. Záleží na tom jaký nám jistá osoba vytvořila rozvrh, jestli po nás další JISTÁ osoba bude chtít ty-víš-co(no možná nevíš, jelikož, ON toho po nás asi bude chtít víc) a taky, kdy budeme psát ty písemky, co nám někteří slibovali už v červnu (no někteří možná už v květnu). 8-O

Lenny: Neboj, už jsem tu zminovala, že scénáristy s těmi jejich pěti mrtvými nedoženu ;-) Potřebuju aby mi zůstal někdo naživu :-D

7 Pauleen Pauleen | Web | 31. srpna 2009 v 8:31 | Reagovat

Sami: Řekla bych, že ať už to skončí jakkoliv, tak k žádné újmě nepřijdeš. Povídky se mi líbí a ať už zemře kdokoliv, bude to mít pádný důvod... Doufám:D

8 Rouge Rouge | E-mail | Web | 31. srpna 2009 v 12:49 | Reagovat

Je to moc pěkný...Těšim se na další. :)

9 Sami Sami | Web | 2. září 2009 v 20:40 | Reagovat

Pauleen: No já taky doufám, že smrt kohokoli bude mít pádnej důvod :-D

Rouge: Děkuju:-)

I když omlouvám se všem, nejsem si jistá, kdy ta další bude. Nějak sem se teď k psaní pořádně nedostala a kvůli počátku školního roku ani nevim, kdy přesně dostanu a tuhle sobotu budu pryč, takže o víkendu toho času asi tak moc nezbude.

10 Temprence Temprence | E-mail | Web | 6. září 2009 v 21:39 | Reagovat

Je to .. úžasné. Nemám slov ( možná proto, že na tohle jsou slova málo ) a přidávám se k těm komentářům, které tvrdí, že se nemůžou dočkat nové kapitoly. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama