2.kapitola - Nejsem jen tak někdo

3. července 2009 v 13:36 | Sami |  Láska je slepá
Nešálí váš zrak, ano opravdu po víc než roce, je tu druhá kapitola k týhle povídce. Úpřímně doufám, že další kapitola tu přibude dřív Každopádně mám teď čas docela psát ale k Sestře nějak nevim co, tak jsem vytáhla tohle.


Robin by vydržel dívat se do těch tmavých očí celou věčnost. Měl pocit, že se v nich utopí. Dívka ale, podle něj, až moc brzo oční kontakt přerušila. I když díky tomu se na chvíli podíval i jinam, než kde tancovala ona a všiml si tak starého muže. Seděl na jakési kládě několik metrů od tábora, vedle sebe kotlík s ohněm a v rukou kus dřeva, které zpracovával svou dýkou. Robin ho ihned poznal. Byl to Makar, starý a velice moudrý cikán, kterého spolu s Muchem potkali při cestě ze Svaté země. Robin se ještě naposledy podíval na krásnou cikánku a vydal se směrem k Makarovi.
"Makare!" zvolal Robin, když byl od starého cikána vzdálen něco přes metr. Makar se podíval jeho směrem a jeho překvapený obličej se rychle změnil do šťastného.
"Robin z Locksley!" zvolal nakonec cikán a vstal aby se mohl s Robinem přátelsky obejmout, potom se posadil zpátky na svou kládu a Robin si dřepnul vedle něj. "Ach Robine, jak je to už dlouho co jsme se neviděli?" optal se Makar.
"Ani nevím Makare. Hodně se toho od té doby změnilo," konstatoval Robin.
"To ano, to ano," dal mu Makar za pravdu.
"Cože si se vrátil zpět do tábora? Když jsme se viděli naposled, byl si osamělý poutník," optal se Hood.
"Má osamělá poutnická cesta se jednou zkřížila s cestou tohohle tábora. Nebyl mi úplně cizí, setkal jsem se s ním už dříve. Starším tohohle tábora je cikán jménem Talimon. Je to můj starý přítel. Když jsme se teď opětovně setkali, přemluvil mě, abych se přidal k jeho táboru. A já souhlasil. Stárnu, Robine, ach jak moc stárnu. S přibývajícím věkem pro mě bylo čím dál těžší proplétat se sám životem," povzdechl si Makar. Robin se na něj chápavě usmál. Jejich dalšímu rozhovoru však zabránila dívka, která se smíchem proběhla kolem nich a políbila Makara na tvář. Jak rychle se objevila, tak rychle i zmizela. Nebylo to však žádná jiná dívka, než ta, jak Robina před chvíli tak moc oslnila.
"Kdo to byl?" zeptal se Robin Makara a snažil se, aby jeho tón zněl co nejvíce lhostejně.
"Lara. Talimonova dcera," odpověděl mu Makar.
"Je moc krásná," usmál se Robin. Makar se na něj zamračeně podíval.
"Robine," povzdechl si Makar.
"No co," ohradil se hrabě.
"Robine!" dolehl až k nim Allanův hlas. Robin se podíval směrem, kde stál jeho přítel. "Musíme už jít!"
"Jděte napřed, doženu vás!" odpověděl mu Robin. Allan jen pokrčil rameny a doběhl tlupu, která už mířila do lesa.
"Zase někdy přijdu," slíbil Robin Makarovi. Ten se postavil a chytil Robina starostlivě za ramena.
"A nezapomeň, co jsem ti říkával," začal Makar. "Nemiluj peníze, zradí. A nemiluj ani ženy, ty tě zradí taky. Ze všech vín na světě je nejopojnější svoboda. Vstávej za svítání ale pamatuj, že soumrak přichází vždy, kdy to nejmíň čekáš. Žij dlouho a tvoje smrt nechť přijde v pravý čas, Robine!"
"A jak ten pravý čas poznám, Makare?" zeptal se smíchem Robin, nebral řeči starého cikány tak vážně, jak je dotyčný myslel.
"Poznáš, věř mi, že poznáš." ujistil ho Makar. "Dávej na sebe pozor Robine z Locksley."
"Ty taky Makare, ty taky," řekl Robin a na rozloučenou ještě starého cikána objal.

***

Robin se vracel sám lesem směrem do tábora. I když to sám tak úplně nechápal, měl daleko lepší náladu, než předtím. V půlce cesty se najednou zastavil. O jeden ze stromů se totiž neopíral nikdo jiný než Lara a dívala se přímo na něj.
"Ty jsi ten slavný Robin Hood?" ptala se ho tónem, jako kdyby se jí na tom něco nezdálo, zatímco se vydala směrem k němu. "Já jsem Lara," řekla nakonec dřív, než Robin stačil něco říct.
"Já vím," pokrčil rameny Robin. Lara pozvedla obočí. "Makar mi to řekl," prozradil ji tedy. Ona se usmála.
"Vy se spolu nějak znáte z dřívějška?" zeptala se zvědavě, zatímco se vydala pomalu na procházku lesem. Robin ji následoval.
"Ano, potkali jsme se, když jsem se vracel ze Svaté země."
"Ty si bojoval ve Svaté zemi?" zeptala se ho překvapeně. Robin jen souhlasně kývnul hlavou. "Mně přijde válka ve Svaté zemi nesmyslná," řekla mu svůj názor.
"Mně taky. Jen jsem to pochopil až když jsem byl tam a bojoval," souhlasil s ní. Lara se ušklýbla.
"Makar je přítel mého otce," vrátila se nakonec k předchozímu tématu.
"Já vím, řekl mi to."
"Pamatuji si ho i z dětství. Je to moudrý člověk."
"Ano to je," souhlasil se smíchem Robin. "Mám ho rád."
"On tebe taky," konstatovala.
"Jak si na to přišla?" zeptal se překvapeně.
"Podle toho jak se na tebe díval, když s tebou dneska v táboře mluvil," odpověděla mu s úsměvem. "Nemáš ze mě strach?" zeptala se ho najednou.
"Proč bych měl?" zasmál se Robin.
"Někteří lidé se nás bojí. Prý jsme prokletí," smála se Lara. "A tak mají strach, že je taky proklejem."
"A proklejete?" zeptal se vesele Robin.
"Když budeme chtít," pokrčila rameny Lara a zatočila se kolem něj. Robin ji chytil za ruku a trochu k sobě přitáhl.
"Si krásná, víš to?" zeptal se ji vážně.
"Říkají to," odpověděla mu i ona. I ona byla najednou vážnější. "Ale já nejsem jen tak někdo, Robine Hoode," dodala pak a mrštně se mu vytrhla. "Už se musím, vrátím do tábora."
"Kdy tě zase uvidím?" zeptal se jí Robin.
"Možná zítra, možná za týden, možná nikdy," odpověděla mu se smíchem a rozběhla se pryč. Její chladný smích zněl Robinovi ještě nějakou chvíli v uších. Teprve po několika minutách se znovu vydal směrem k táboru.

***

Lara vešla do tábora.
"Kdes byla?" vyštěkl na ni jeden z cikánů.
"Do toho ti nic není, Césare," odeskla mu.
"Laro," zasyčel varovně. Ona si z něj však nic nedělala.
"Lujko!" vykřikla místo toho a s radostí vběhla do náruče mladého cikána, ten ji políbil na čelo.

***

Robin vešel do tábora se zvláštním nepřítomným pohledem, který se jeho sluhovi ani omylem nelíbil. Robin, hluboko ponořený do svých myšlenek, si uklízel své zbraně a ostatním nevěnoval pozornost.
"Neměli jsme tam chodit," zabrblal naštvaně Much.
"Proč?" nechápal Allan.
"Určitě ho nějak uhranula!" prskal dál sluha.
"Kdo?" zeptal se tentokrát Will.
"Ta cikánka. Je to určitě čarodějnice," odsekl Much.
"Říkal jsem, že se spolčují s ďáblem," chytil se své šance John.
"Johne," napomenula ho Djaq a pak se otočila směrem na sluhu. "Robin je dospělý, Muchi. Jestli se mu někdo líbí, je to jen jeho věc."
"Ale má přece Marian," namítl Much.
"Jo, ale ta ho opustila," poznamenal Allan. Všichni se po něm koukli. "No co, vždyť je to pravda," bránil se hned Allan.
"Marianin otec potřeboval odjet pryč. Se svým špatným zdravím, nemohl zůstat dál tady," vysvětlovala Djaq. "A Marian ho přece nemohla nechat jet samotnýho."
"Jo to já přece vím. To nic ale nemění na tom, že Robina opustila," trval na svém Allan. "Tudíž technicky vzato je Robin bez jakýchkoli závazků," pokračoval dál zbojník. "A proto si klidně může někoho najít. Kdo říká, že Marian to už taky neudělala."
"Chlapy," zamumlala Djaq naštvaně a někam odešla. Will se ihned vydal za ní.
"Já s ním přece nesouhlasím!" volal za ní na svou obranu.
"Podpantoflák," zasmál se Allan. "To je hrozný co s některejma ty ženský dělaj."
"To říká ten pravej," uchechtl se tiše John, tak aby ho Allan neslyšel.
"Proto žádnou nechci," pronesl pořád ještě naštvaný Much. Allan pozvedl nechápavě obočí. "Jeden pán mi stačí," objasnil mu to tedy Much a pak se vydal do kuchyňky. Allan se se smíchem podíval na Johna, ten jen s úsměvem pokrčil rameny.
"To ho přejde," konstatoval obr nakonec.


předchozí kapitola ** seznam kapitol ** následující kapitola
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ©heeky ©heeky | Web | 3. července 2009 v 15:50 | Reagovat

Krásný :))
No však já to nepíšu podle skutečnosti, ale kdyby jo tak máš pravdu, bylo by to trochu divný  :-D

2 Angel or Devil Angel or Devil | Web | 3. července 2009 v 19:35 | Reagovat

Pěkná povídka. Budeš pokračovat brzy nebo zas za nějaký čas? Vypadá to zajímavě. ;-)

3 Sami Sami | Web | 3. července 2009 v 20:28 | Reagovat

©heeky:  :-)

Angel or Devil: No ráda bych pokračovala brzy :-D

4 Rouge Rouge | E-mail | Web | 5. července 2009 v 13:28 | Reagovat

Týbrdo, vážně dlouhá pauza... :-D Ale vážně to stojí zato.

5 Sami Sami | Web | 7. července 2009 v 0:19 | Reagovat

Rouge: Thanks :-)

Jinak mám kus další kapitoly k tomuhle a taky mě napadlo něco k Sestře, takže momentálně se věnuje Sestře. Ale přišla jsem na to, že já prostě neumím psát veselý, pohodový kapitoly :-D Takže počítejte s tím, že v táboře bude zase "rušno"

6 Angel or Devil Angel or Devil | Web | 14. července 2009 v 19:12 | Reagovat

A o tom to snad je ne ;-) ?! Aspoň bude vzrůšo!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama