13.kapitola - Žárlivostí oslepen

18. června 2009 v 17:52 | Sami
Další kapitolka je tu:-) Objevují se tam urývky z písničky Zelený démon z Případu nevěrné Kláry:-)


*

Zelený démon žárlivosti
sebral ti zbytky příčetnosti,
rád bys ji zabil, ale běž,
jenom ji k smrti miluješ.
S nenávistí se dělíš o podnájem
osud rozdává karty,
my s nima hrajem.

*

Robin i s Allanem seděli v jednom z domků v Locksley. Spolu s nimi tam sedělo několik mužů z Locksley ale také třeba Grant a v pozadí seděla i sestra Amelie.
"Robine, můžeme se na něco zeptat?" začal jeden z mužů.
"Samozřejmě," odpověděl jim laskavě Robin.
"Co se stalo tam odkud si před týdnem přijel?" položil otázku jiný muž. Bylo vidět, že se o tom asi bavili už předtím i bez Robinovi přítomnosti.
"Myslíte v Bylandském klášteře?" ujistil se Robin. Muži kývli hlavou na souhlas. Robin zaváhal zda jim říct pravdu ale pak se rozhodl, že by o tom měli vědět a že mu to může pomoci jednou, až bude potřebovat ochránit krále Richarda. "Napadlo ho vojsko prince Johna."
"Napadlo? Ale proč? Vždyť je to klášter," nechápal jeden z mužů.
"Protože se tam skrýval někdo, koho chtěl princ John chytit. A co na tom, že tou osobou je jen obyčejná zranitelná žena. Jemu ani jeho mužům nezáleží na tom, že napadli klášter plný nevinných jeptišek," vysvětloval jim Robin.
"Co se s nimi...no stalo?"
"Většinu zabili anebo zranili. Jsem si jistý, že další podrobnosti znát nepotřebujete," odpověděl mu Robin ale některé věci si raději nechal pro sebe. Viděl jak klášter a jeptišky vypadali po nájezdu Johnových vojáků. Až moc mu to připomnělo Svatou zemi a válku co v ní probíhá.
"Ale vždyť..." vyskočil naštvaně jeden mladík, "vždyť klášter je posvátné místo. Je to Boží místo. Princ John se rouhá Bohu!"
"Ano!"
"Přesně tak!
"Má pravdu!" Takové a podobné výkřiky se ozývali ze všech stran. Robin to jen zamyšleně sledoval. Jak tak pohledem přejížděl přítomné muže, jeho pohled se střetnul s nečitelným pohledem sestry Amélie.

***

"Zítra odjíždím," oznámila sestra Amélie Robinovi. "I když nakonec jen do Kirklees. Předevčírem jsem poslala dopis tamní matce představené. Dnes mi přišla její odpověď."
"Doufám, že se Vám tam bude líbit sestro," odpověděl ji úpřimně Robin.
"Já hlavně doufám, že na sebe dáš pozor Robine."
"Hlavně dám pozor na všechny ostatní," mrkl na ni Robin. Sestra Amélie se zasmála.

***

"Tak co?" zeptal se Robin Allana, jakmile se objevil kousek od něj.
"Dneska jede do Nottinghmu konvoj s penězi. Určitě budou chtít být u toho," odpověděl mu Allan.
"Díky, příteli," poplácal ho Robin po rameni a už si sbíral své věci.
"Půjdu s tebou a počkám před táborem," navrhl mu Allan.
"Dobře, jak chceš," souhlasil Hood.

***

Robin opatrně nakoukl do tábora. Nejdřív si všiml Malého Johna, který se nacházel v nejpřednější části tábora a spal. Až potom si všiml Francescy naopak v nejvzdálenější části tábora, jak se nad něčím naklání. Jinak tu k jeho štěstí nikdo nebyl. Vydal se tedy směrem k ní a snažil se našlapovat co nejtišeji aby neprobudil Johna. Francesca k němu seděla zády, takže o jeho přítomnosti podle všeho nevěděla. Robin si k ní klekl a zlehka ji pohladil po ruce. Francesca sebou překvapeně škubla a prudce se k němu otočila. Jakmile poznala, že je to on, vrazila mu prudkou facku. Robin si chytil poraněnou tvář a nechápavě se na ní díval. Ona si ze zamračením stoupla a Robin ji napodobil.
"Víš, že nemám ráda, když mě takhle děsíš," napomenula ho. Robin jen pokrčil rameny. "Ty jeden parchanta! Kde si sakra byl!" vyjela na něj a vzápětí už Robin dostal pěstí do hrudi a pak znovu a znovu. Francesca však neměla dostatečnou sílu na to, aby Robinovi jakkoli ublížila, spíš by si dřív ublížila sama, i proto ji Robin raději opatrně chytil obě zápěstí a stáhl do své náruče. Francesca se sice v první chvíli vzpírala ale po chvilce se už podvolila jeho obětí a nechala po tvářích stékat slzy. Robin ji konejšivě hladil po vlasech a zádech. "Víš jak jsem se o tebe celou dobu bála? Víš jak mi bylo, když Much tvrdil, že tě pověsili? Víš sakra jak mi bylo?" šeptala naštvaně.
"Omlouvám se," řekl jen Robin.
"Myslíš, že jedno slovo vymaže to všechno?"
"Opravdu mě to mrzí Frany," opakoval znovu Robin a zrušil jejich objetí aby mohl dlaněmi chytnou její obličej a nasměrovat ho tak, aby ji viděl do očí. "Ale nešlo to jinak."
"Nešlo to jinak?" zasmála se sarkasticky. "Tím myslíš to, že ses sám dobrovolně vydal šerifovi? A že tě málem pověsili?"
"Šerif by jinak potrestal rodiny Granta a jeho přátel," argumentoval Robin i přes to, že myslel spíš něco jiného než zrovna tuhle událost.
"Vy byste jim určitě pomohli. Dokázali byste zabránit aby se jim něco stalo. A popravdě řečeno, i přes to jak mi záleží na lidech, jak moc chápu a věřím v to co děláte, v tuhle chvíli jsou pro mě ti lidé vedlejší. Ano možná je to sobectví. Ano možná jsem sobecká proto, že si přeju aby můj syn měl otce. Ale teď je mi to jedno. Teď je pro mě hlavní náš syn. A tak mě trápí, že si šel dobrovolně na smrt."
"Nešel jsem na smrt. Jak vidíš, pořád dýchám,"
"To máš jediný štěstí. Protože jinak bych šla do Nottinghamu a zabila tě ještě jednou," odsekla mu naštvaně. "Navíc to nic nemění na tom, že jsou to už skoro tři týdny Robine, skoro tři týdny od té popravy. A ty ses tu ani neukázal."
"Jak říkám, opravdu mě to mrzí. Ale potřeboval jsem si urovnat některý věci," omlouval se znovu Hood a nechal si pro sebe fakt, že sem skoro každou noc tajně chodil a díval se na jejich synka jak spí. Francesca si smířlivě povzdechla.
"A Allan si taky potřeboval urovnat nějaký věci?" zeptala se ho podezřívavě.
"Jak...?" podíval se na ni překvapeně Robin.
"Djaq poznala na tom vzkazu tvý písmo. A navíc kam jinam by šel, než někam za tebou," odpověděla mu Francesca. Robin jen pokrčil s úsměvem rameny. "Takže už tu zůstaneš?" zeptala se opatrně.
"Zůstanu," slíbil ji Robin a políbil ji.

***

Will, Djaq a Much vešli do tábora. Byli celí zamazaní od bláta a teď se překvapeně dívali před sebe. Před nima totiž stál Robin a v náručí držel malého Fredericka, který si pohrával se šňůrkou z Robinovi košile.
"Zašli ste si na bahení koupel?" zeptal se jich s úšklebkem.
"Prý je to dobrý na pleť," doplnil ho Allan, který se najednou odněkud objevil a se zájmem je pozoroval. Djaq se rozesmála a radostně Allana objala.
"Jsem ráda, že jste zpátky," řekla pak směrem k Robinovi.
"Myslím, že byste se měli co nejdřív umít," přerušila jejich vítání Francesca a nesmlouvavě je donutila jít k řece.

***

Velkou síní Nottinghamského hradu se ozývala hudba a nejrůznější hlasy. Nottinghamský šerif pořádal velkolepou oslavu, Sára ani nevěděla proč vlastně. Nejraději by se té akce ani nezúčastnila ale Guy ji přemluvil. Dokonce ji koupil nové šaty. Byly opravdu krásné, to musela uznat ale nějak se z nich ani nedokázala těšit. Celá tahle sešlost ji tak akorát otravovala. Guye od začátku ani pořádně neviděla. Za to se s ní chtěl bavit skoro každý chlap co se v týhle místnosti nacházel. Měla pocit, že ruka ji už snad upadne od všech těch rádoby zdvořilých polibků. A ona by při tom tak ráda byla někde sama anebo s Guyem a ne s těmi ožralými monstry co se tu kolem ní potloukali. I ona sama už začínala být lehce opilá, protože co jiného než pít víno, se tady dalo dělat?
"Něco novýho Gisborne?" zeptal se úlisně šerif. Guy se spokojeně ušklíbl.
"Dá se to tak říct, můj pane," odpověděl mu spokojeně. Šerif ho pobídl ať mluví. "Hoodovi a tý jeho děvce se narodilo dítě." Šerif se na Gisborna překvapeně podíval.
"Seš si tím jistý?"
"Naprosto," stál si za svým Guy.
"Výborně Gisborne. Toho by se dalo nějak využít, co myslíš?" ptal se ho spokojený šerif.
"Jistě," souhlasil s ním. Šerif ho ještě poplácal po rameni a pak šel za jakýmsi mužem v bohatém obleku. Guy se tedy rozhlédl po místnosti a hledal Sáru. Dalo mu celkem práci jí najít. Stála v jednom z tmavých koutů mísnosti. V ruce držela číši s vínem a na tváři měla zase ten zvláštní neživý výraz co u ní v poslední době tak často výdával. Vydal se směrem k ní. Lehce ji pohladil po tváří.
"Něco pro tebe mám," zašeptal. Sára se na něj smutně podíval. Guye ten pohled zamrzel ale i tak vytáhl ze své kapsy krásný perlový náhrdelník. Sára se ho lehce dotkla.
"Je moc krásný," řekla mu a pokusila se aspon trochu pousmát. Guy ji obešel a opatrně ji náhrdelník připnul.
"Sluší ti," pochválil ji. "Ale úsměv ti sluší ještě víc," povzdechl si po chvíli.
"Chtěla bych už jít spát, jsem unavená."
"Vždyť oslava začala teprve před chvílí," namítnul Guy.
"Ale já už jsem unavená Guyi," stála za svým Sára a vydala se pryč ze síně. Guy se urychleně vydal za ní. Šerif je pobaveně sledoval.
"Lepra, Gisborne, lepra," brbla si pro sebe.
"Sáro!" volal na ní Guy, když byli dál od sálu. Ona se však nezastavila. Dohonil ju tedy až v jejich pokoji.
"Nech mě! Jen se jdi zpátky bavit," vyštěkla na něj Sára.
"Já chci být hlavně s tebou," namítl Guy a lehce ji políbil. "Navíc mám pocit, že tu někdo chtěl kupu děti," uškrnul se. Po hodně dlouhé době, tak vykouzlil na Sářině obličeji úsměv.

***

Will vyběhl z tábora a když se nacházel dostatečně daleko, naštvaně kopl do nejbližšího stromu.
"Co ti ten strom udělal? Neuhnul ti z cesty?" zeptal se ho s úsměvem Allan, který si jeho odchodu všiml a vydal se za ním.
"Nech si ty svoje kecy," odsekl mu Will. Allanovi zmizel z tváře úsměv.
"Co se děje? Copak jsem ti něco proved?" bránil se Allan.
"Ty ne," povzdechl si Will.
"Tak kdo teda?"
"Robin."
"Robin?" nechápal Allan. "Co ten ti proved?"
"Vrátil se," odpověděl prostě Scarlett.
"To nechápu. Vždyť to je snad dobře, že se vrátil ne? Francesca je znovu šťastná, všichni jsou znovu šťastní."
"No právě. Vadí mi, že on si jen tak zmizí a všichni z toho div nezešílí strachem a pak se prostě zase klidně vrátí a všichni dělají jakoby se nic nestalo," vysvětloval mu Will.
"Všichni anebo Francesca?" začal chápat Allan. Will na to nic neřekl, což byla ale také odpověď. "A cos čekal Wille? Že Robin zmizí a ona ti radostně skočí kolem krku? Nebuď blbej. Moc dobře víš, že ona má oči jen pro Robina, i kdyby se vrátil až za rok, za dva, stejně její srdce bude patřit jen jemu," argumentoval Allan.
"No právě!" vyjel na něj Will. "Copak nevidí co je Robin zač? Jen ji využívá. Všichni to musí vidět. Chtěl si jen užít a trochu se mu to vymklo. A tak radši zdrhl a ona mezitím div neumře strachy. Pak se ale Robin vrátí, omluví se a vše je zase dobrý. Jako by se vůbec nic nestalo, jako by ji vůbec neublížil. Kde byl, když ho potřebovala? Kde byl? Někde, kdo ví kde. Ale já byl tady, Allane. Tady. To já ji držel za ruku, když trpěla bolestí, to já ji utěšoval, že Robin brzo přijde i přes to, že čím delší doba ubývala od jeho odchodu, tím víc jsem doufal, že nepřijde. To já tu byl s ní a ne on," hučel do Allana Will.
"Jenže Robin už se vrátil Wille. A to napořád. A ty se s tím budeš muset smířit," řekl mu na to Allan a raději se vydal zpět do tábora.
"Ale co když se s tím nehodlám smířit?" zakřičel za ním Will. "Se mnou by ji bylo líp!" Allan se však neotočil. S ještě větší zuřivostí než prve Scarlett kopl do blízkého stromu. Bylo mu jedno, že si tak způsobuje bolest, hlavní bylo dostat ze sebe všechen ten vztek. Když do stromu kopl už několikáté a hrozilo, že by už si opravdu mohl ublížit, zdrceně se po kmeni svezl na zem. V očích se mu třpytily slzy. "Proč musíš milovat jeho a ne mě? Proč sakra? Proč?" šeptal tiše sám pro sebe. "Co on má a já ne? V čem je lepší? Vždyť já bych tě zahrnul láskou, pohodlím, už nikdy by si netrpěla. Měli bysme spolu kupu děti s blonďatými vlásky a malý útulný domek v Locksley. Měli bysme krásný spokojený život," snil tiše dál. "Proč to nevidíš? Proč musíš být tak slepá? S ním tě přece čeká jen trápení, on ti bude celý život působit bolest, uvidíš. On neumí jen tak milovat. Tak proč sakra miluješ víc jeho než mě?" ptal se pořád dokola, odpovědi se mu však nedostávalo.

*

Zelený démon žárlivosti
sebral ti zbytky příčetnosti,
rád bys ji zabil, ale běž,
jenom ji k smrti,
ji k smrti,
ji k smrti
miluješ.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rouge Rouge | E-mail | Web | 18. června 2009 v 20:16 | Reagovat

To je...Dokonalé.  8-O

2 Angel or Devil Angel or Devil | Web | 19. června 2009 v 8:26 | Reagovat

Souhlasím.
A moc se mi líbil ten odstaveček s bahenní koupelí... "Je to dobré na pleť." :-D
Mimochodem, díky za tu zprávu, co jsi mi poslala:o)...

3 Temprence Temprence | E-mail | Web | 19. června 2009 v 9:12 | Reagovat

Já vážně vážně nevím, co bych se m pořád měla psát za chvály  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama