12.kapitola - Slíbíš mi něco?

14. června 2009 v 13:58 | Sami
Takže je tu nová kapitolka:-) Snad se bude líbit. I když přijde mi taková nemastná, neslaná. No ta další bude snad lepší a myslím, že tou další možná někomu udělám i radost:-) Urývek na začátku je z Monte Crista.


*
Ó jak dny plynou,
dvě lásky tvé stih dvojí pád,
tu pozdní ztratils vlastní vinou,
tu velkou v boji s lidskou špínou.
Ó cíl tvých poutí
svatozář, co míval dřív,
tvé pravdy právo vše se hroutí
a srdce pusté je jak prázdný šíf.

*

Guy vešel do jeho a Sářina pokoje. Sára stála u okna a kdyby se jí hrudník nezvedal v pravidelných nádechách, vypadala by jak socha. Guy se lehce zamračil. Začínalo mu vadit, ve skrytu duše přímo trápit, její chování v poslední době. Skoro pokaždé, když sem vešel, stála u okna. Pokaždé na tom samém místě, v té samé pozici a s tím samým nepřítomným pohledem ven. Guy k ní tiše došel a zezadu jí objal. Ona nijak nereagovala.
"Kam dneska jelo princovo vojsko?" zeptala se po chvíli tiše.
"To tě nemusí zajímat," odpověděl ji Guy stejně tiše a lehce ji pohladil po tváři. Ona se od něj odtáhla a vzdálila se dál od okna.
"Mě to ale zajímá," trvala dál na svém a i přes její slova, Guy nebyl o jejím zájmu až tak přesvědčen.
"Jak už jsem řekl, zajímat tě to nemusí. Mysli si třeba, že jeli jen tak na projížďku," nezměnil názor Guy.
"Odpovíš mi aspoň na to, jestli se důvod jejich projížďky týkal nějak mého bratra?"
"Netýkal. A už se na téma Johnových vojáků odmítám bavit." překřížil ruce na hrudi a podíval se na ni pohledem, který nesnesl námitky. "Vlastně jsem ti přišel říct, že princ John se chystá k odjezdu. Měl by odjet během pár dní. Nejspíš po té, co se jeho vojáci vrátí z projížďky."
"A jeho sestra odjíždí s ním?" zeptala se se zájmem Sára. Guy se trošku zarazil.
"Ta už odjela," řekl nakonec.
"Vážně?" zeptala se ho podezřívavě Sára. "Neviděla jsem ji odjíždět."
"Odjela ještě za tmy. V Londýně na ní čekají nějaké povinnosti."

***

Sestra Amélie zůstala prozatím u jedné rodiny v Locksley. Slíbili Robinovi, že se postarají aby si mohla sestra odpočinout a také se najíst. Robin s Allanem tedy teď seděli kousek od Locksley. Robin se opíral o kmen stromu a v obličeji měl nečitelný výraz. Allan seděl v tureckém sedu kousek od něj a s očekáváním se na něj díval.
"Měl by ses vrátit do tábora," řekl zničehonic Robin.
"To ty taky," odpověděl mu Allan. Robin se na něj ztrápeně podíval.
"Allane," povzdechl si nakonec.
"Jen sem to zkoušel," bránil se hned dotyčný. "Ale vážně by ses měl vrátit. Všichni o tebe mají strach. Hlavně Francesca," zkoušel to nakonec dál. Robin mlčel. "Navíc já..." zasekl se po Allan.
"Co ty?" zeptal se Robin lhostejně.
"Nevím jestli bych ti to měl říkat zrovna já, ale..." znovu se zasekl.
"Ale co? O čem to tu mluvíš Allane?" popoháněl ho už lehce netrpělivý Robin.
"Včera se ti narodil syn," pípl nakonec Allan nejistě. Robin se na něj překvapeně podíval. "Už kvůli němu by ses měl vrátit," dodal ještě.
"Včera?" zeptal se překvapeně Robin. "Tak brzo?"
"Narodil se dřív. Matylda říká, že se to prý stává," objasnil mu Allan s pokrčením ramen. Robin mlčel a vypadal, že o něčem usilovně přemýšlí.
"A mimochodem, jmenuje se Frederik," přerušil jeho myšlenky Allan.
"Frederik?" podivil se Hood.
"Ano a myslím, že víš proč."
"To ale nic nemění na mém rozhodnutí," konstatoval po chvíli Robin.
"Ale měl bys teď být přece s ním a s Francescou, je to tvůj prvorozený syn," zkoušel to ještě znovu Allan. Nedokázal si představit, že by měl v táboře trávit další čas bez Robina. Byl tam bez něj chvíli a myslel, že se z toho zblázní.
"Není," povzdechl si Robin tiše, spíše pro sebe ale Allan ho slyšel.
"Co tím myslíš?" zeptal se zbojník nechápavě.
"Slíbíš mi něco Allane?"
"Samozřejmě," souhlasil ihned dotyčný.
"Všechno co ti řeknu, zůstane jen mezi námi, ano?"
"Jistě, jak si přeješ."
"Frederik není můj prvorozený syn," řekl mu se zaváháním Robin.
"Cože?" nechápal Allan. "Ale vždyť on je určitě tvůj. Vždyť má i tvý oči. Co tě to napadlo."
"O tomhle nemluvím. Vím, že je Frederik můj syn. To já nezpochybňuju. Ale není prvorozený,"
"To...to.." koktal Allan. "To myslíš vážně?" dostal ze sebe nakonec po chvíli vyjeveného zírání.
"Ano myslím. A hlavně nezapomeň cos mi slíbil," podíval se na něj Robin nálehavě.
"Ty máš nemanželský dítě?" plácl Allan a až pak si uvědomil, že Frederik se také nenarodil jako manželský, takže to upřesnil. "Chci říct, ty máš ještě nějaký dítě s někým jiným než s Francescou?"
"Ano, vždyť ti to říkám. Mám dvouletého syna, Allane. Jmenuje se Edmund."
"Kdo je jeho matka?" zeptal se podezřívavě Allan. Robin zaváhal.
"Králova sestra," odpověděl mu nakonec tiše.
"Ta, co přijela s Johnem? Joanna?" položil Allan překvapeně další otázku. Odpovědí mu bylo souhlasné kývnutí. "Marian o tom věděla?" zase další otázka. Tentokrát jí však byl Robin celkem zaskočený.
"Ne, já sám sem o něm donedávna nevěděl," dostal ze sebe zaraženě.
"A ani o tom co bylo mezi vámi dvěma nevěděla?"
"Ne, románkem s královou sestrou se na potkání moc nechlubíš. Kdyby se to král dozvěděl, nejspíš by mě nechal popravit. A navíc jsem to nepovažoval za důležitý. Potom co jsem odjel ze Svatý Země pro mě byla Joanna prostě minulostí, něčím co patřilo k válce a stejně jako jsem se snažil vzpomínky na válku zasunou co nejvíce do pozadí, tak tohle taky. Marian pro mě symbolizovala Anglii, domov, mír. Joanna naopak Svatou zemi, válku, plno mrtvých. Snažil jsem se to od sebe oddělovat a nemyslet na minulost. Navíc, popravdě, ani nebyl čas, kdy bych mohl něco takového Marian říct," povzdechl si Robin a v očích se mu začali lesknout slzy. "Osud k nám byl až příliš krutý, Allane. Neměli jsme pro sebe moc chvil. Až moc brzo mi ji osud prostřednictvím Gisborna vzal," dodal Robin hořce a připomněl si tak, že Marian pořád ještě nepomstil. Allan nevěděl co na to říct, a tak raději mlčel. "Slíbíš mi ještě něco Allane?" zeptal se po chvíli ticha Robin a váhavě vstal.
"Samozřejmě," odpověděl mu Allan jistým hlasem.
"Kdyby se mi něco stalo..." začal Robin a zvednutou rukou, zastavil Allana, který už se chystal něco namítat. "Kdyby se mi něco stalo anebo kdybych z nějakého důvodu nemohl být s nimi, slib mi, že se postaráš o Frederika a také o Edmunda, kdyby to potřeboval. Vím, že Francesca s Joannou se o sebe dokáží postarat, jsou ve skutečnosti silnější, než vypadají. Ale oni dva se o sebe ještě nedokáží postarat. Edmund bude s největší pravděpodobností vyrůstat úplně někde jindy, úplně jiným životem, bojím se až doufat, že ho ještě někdy uvidím. Ale Frederik je tady, tady v Anglii. Allane, slib mi, že se o něj postaráš, kdybych já nemohl. Slib mi, že z něj vychováš dobrýho člověka, prosím Allane. O nic na světe bych tě nežádal tak jako o tohle," dokončil svou prosbu Robin tiše a v očích se mu znovu třpytili slzy.
"Slibuju Robine," odpověděl mu Allan tiše a Robin vycítil, jak moc vážně to myslí. S velkou vděčností Allana bratrsky objal.

***

Sára stála na svém obvyklém místě u okna, tentokrát však byla zády opřená o Gisbourna.
"Neměla by ses zase někdy vydat navštívit toho svého dokonalého bratříčka?" zeptal se Guy trochu uštěpačně. Sára se zamračila.
"Co tím chceš říct?" zeptala se podezíravě.
"Celkem by se mi hodili nějaké jeho plány, které by se daly zmařit," odpověděl ji Gisbourne.
"Myslím, že sem už dávno dala jasně najevo, že ti odmítám o nich cokoli donášet. Nehodlám Robina zradit," vyštěkla na něj a kus od něj poodešla.
"Takže raději zradíš mě?" zeptal se ji Guy prostě.
"Ne..nechci zradit nikoho. Nechci se plést do té vaší války!"
"Jenže já ty informace potřebuju. Šerif mi přestává věřit. Musím získat zpět jeho důvěru a tím pádem svou pozici. A k tomu by zmaření nějaké Hoodovi akce pomohlo. Nezapomínej, že čím líp na to sem já, tím líp seš na tom i ty. Jenom s vysokým postavením ti můžu zajistit bezpečí a taky určité pohodlí. Jinak se taky může stát, že za chvíli skončíme v celách Nottinghamského vězení," vysvětloval ji Gisborne. "Nechci po tobě přece nic velkého, stačí, když mi zjistíš pár akcí. Nic víc. Tak co?"
"Myslím, že se někdy v tomhle týdnu vydám na projížďku," odpověděla mu nakonec Sára tiše. Gisbornovi se na tváři objevil spokojený úšklebek.

***

"Není Allan nějak dlouho pryč?" zeptala se Djaq trochu nervózně.
"Nejspíš se jen zdržel u Beth," konstatoval s úsměvem Will.
"Ráno bude určitě zpátky," doplnila ho Francesca. Djaq tedy už Allanovu nepřítomnost neřešila.
"To sme si u Robina mysleli taky," řekla pak jen ještě tiše, tak že ji slyšel jen John. Ten ji konejšivě poplácal po zádech.

***

Celý tábor se probouzel po noci k životu. Jak Djaq předpokládala Allan tu nebyl. Navíc, když se pořádně podívala k jeho místu, všimla si, že tu něco nehraje. Jeho místo už na první pohled působilo opuštěně. Teprve po chvíli Djaq došlo proč. To jeho věci, všechny byly pryč. Nebylo jich zrovna moc ale i těch pár věcí, které míval Allan rozházené po svém místě, dávalo pocit určité zabydlenosti. Teď ale bylo těch několik věcí pryč. Když se Djaq šla k jeho místu podívat pořádně, všimla si, že tam leží kus stočeného papíru. Ihned ho zvedla a rozložila. Byl tam jen krátký vzkaz.
Brzy se vrátím. Allan
Djaq vzkaz podala Willovi a ten ho dal Francesce.
"Co je to?" zeptal se John.
"Vzkaz od Allana," odpověděla mu Djaq.
"Brzy se vrátím. Allan," přečetla to nahlas Francesca.
"Kam mohl jít?" nechápal Much.
"Někam, kde je i Robin," odpověděla mu Djaq. Všichni se na ni nechápavě podívali.
"Jak to víš?" promluvil nakonec John.
"Allan přece neumí psát," začala jim to osvětlovat Djaq, "Takže ten vzkaz musel za něj napsat někdo jiný. A já neznám nikoho jinýho než Robina, kdo by měl takovýhle písmo. To znamená, že to musel psát Robin, takže Allan bude asi s ním."
"Tak to je od něj fakt milý," brblal naštvaně Much. "Místo toho, aby ho radši přivedl zpátky do tábora, zdrhne někam s ním."

***

Sára se na svém koni blížila k táboru, znovu se několikrát ohlédla, jestli ji nikdo nesleduje. Dávala si pozor už od té chvíle co vyjela. Teď už ji k táboru zbývalo jen několik metrů a tak ze svého koně seskočila a uvázala ho k jednomu ze stromů. Pomalu vešla do tábora. Překvapil ji pohled na Johna, který držel v náručí malé miminko. V tu chvíli se však k ní už blížila Francesca. Sára si všimla, že už nemá bříško, takže ji došlo, že to miminko v Johnově náručí bude její. V srdci ji bodl osten závisti.
"Sáro, ani nevíš já ráda tě vidím," vítala ji šťastně blondýnka.
"Frany!" odpověděla ji Sára a vytvořila na tváři co nejmilejší úsměv. "Jakto, že.." začala ale nevěděla jak přesně otázku formulovat a tak jen kývla hlavou směrem k miminku. Francesca ihned pochopila na co se ptá.
"Narodil se dřív," odpověděla ji tedy hned s úsměvem.
"Je to kluk jako buk," doplnil ji John.
"Jak se jmenuje?" zeptala se jí Sára.
"Frederik. Nechceš si ho pochovat?" ptala se Francesca nadšeně.
"Ne díky. Já...s dětmi to moc neumím," odmítla ihned Sára.
"Tak jak chceš. A jak se máš?"
"Pořád stejně. A kde je Robin?" začala Sára se svým úkolem. Všimla si, že se Francesca s Johnem zarazili.
"Nevím," odpověděla ji nakonec Francesca tiše. Sára to tak uplně nepochopila.
"To má zas nějakou tu svou akci aby obral šerifa o co nejvíce pěnez?" zeptala se ji Holcova sestra s úsměvem.
"Ne, on je jen někde pryč," vysvětlovala ji Francesca.
"Někde pryč?" vyptávala se nechápavě.
"No tak nějak, já nevím kde přesně je," přiznala blondýnka.
"Jakto že nevíš? Co se stalo? Vy jste se pohádali?" strachovala se Sára.
"Robin prostě na čas odešel. Prej potřebuje být chvíli sám. Brzo se zas vrátí," zapojil se do rozhovoru John.
"Aha," to byla jediná odpověď, která Sáru napadla. Nějak nevěděla co na to říct.

***

Sára seděla na posteli, po tvářích ji tekly slzy a prsty pevně svírala přehoz její postele. Nikdy by ji nenapadlo, že ji nějaké dítě může takhle sebrat. Jenže tohle bylo dítě Francescy a jejího bratra. Kdo rozhodl o tom, že oni dva spolu mají zdravého syna, zatímco ona o své dítě přišla? V čem je ona horší než Francesca? Copak spáchala něco zlého? Guy svým obvyklým rázným krokem vešel do pokoje. Pohled na Sáru ho zarazil.
"Stalo se něco?" zeptal se ji s obavou.
"Mají syna" vyštěkla na něj.
"Kdo?" nechápal Guy a ještě méně chápal, proč ji to tak rozrušilo.
"Robin s Francescou," odpověděla mu. Guy překvapeně otevřel pusu.
"Cože?" zeptal se zaraženě.
"Slyšel si, narodil se před několika dny." prozradila mu. "Malý Frederik," dodala hořce. Ani ji nenapadlo si uvědomit, že by tím mohla prozradit víc než by chtěla.
"Já...nevěděl jsem, že s ním ta tvoje služtička čeká dítě..."
"Tak teď už to víš. V čem je ona lepší než já?" vyjela na něj.
"Cože?" zeptal se Guy už podruhé během chvíle nechápavě.
"Proč ona může mít dítě a já ne?"
"Však ty taky budeš mít kupu dětí, třeba dvakrát tolik co ona, když budeš chtít," namítnul Guy a došel až k ní a pevně ji objal.
"Slibuješ?" pípla Sára tiše.
"Slibuju."
"Robin teď asi nějakou dobu žádnou akci plánovat nebude," řekla mu po chvíli.
"Kvůli tomu děcku?" zeptal se překvapeně Guy. Přišlo mu divný, že by Hood kvůli dítěti zanedbával chudý.
"Ne, s tím to nesouvisí. Robin je jen někde pryč," objasnila mu.
"Někde pryč?"
"Ano ale víc nevím."


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Illian Illian | Web | 14. června 2009 v 16:06 | Reagovat

Skvělá kapitola, jako vždy..jenom nevím, nekde u prostřed mě něco hrozně rozesmálo. No nic. Krásná fakt. :-)

2 Rouge Rouge | E-mail | Web | 14. června 2009 v 18:29 | Reagovat

Krása, krása, krása...Co má člověk pořád psát?  ;-)

3 Temprence Temprence | E-mail | Web | 14. června 2009 v 19:07 | Reagovat

Je to úžasně úžasný, ostatně jako celá Sestra  :-) ( připadám si jako docela solidni "vlezdoprdelka"  :-D  )
Nezbývá než dodat - kdy bude příští kapitola ?  ;-)

4 Sami Sami | Web | 14. června 2009 v 19:58 | Reagovat

Illian: Tak to rozesmání mi ve škole hezky vysvětlíš, ne že by mi to vadilo ale zajímá mě co tě tam tak rozesmálo.

Rouge: Jakýkoli komentář mě nakopává k tomu dál psát. :-)

Temprence: Neboj, mě jako vlezdoprdelka rozhodně nepřipadáš. A jinak možná tě a nejenom tebe potěším, myslím že další kapitola bude brzo. Asi mě chytila psací ;-)

5 Angel or Devil Angel or Devil | Web | 15. června 2009 v 16:25 | Reagovat

Jaký "nemastná neslaná"? Mě se líbí. Jen jsem netušila, že byl s tou Joannou už když žila Marian...musím si přečíst pořádně začátek... :-D

6 Sami Sami | Web | 15. června 2009 v 21:01 | Reagovat

Angel or Devil: Jj byl s ní už v té době. Byl s ní jakoby před začátkem seriálu dá se říct, prostě před tím, než se vrátil ze Svaté války domů :-)

7 Sami Sami | Web | 15. června 2009 v 22:14 | Reagovat

Tak kapitola se možná krapánek opozdí, je sice z velké části napsaná ale mě momentálně silne indisponovala jistá událost co se stane v příštích dvou dílech Robina :-x

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama