Prolog

20. května 2009 v 16:50 | Sami
Takže je tu Prolog k té nové povídce, která zatím nemá ještě název, takže je to zatím prostě jen "Povídka". Kdy bude nějaká další kapitola, ať už k tomuhle nebo k Sestře netuším, protože se přiznám, že mi to psaní teď moc nejde, nějak mě pořádně ani nic nenapadá, takže tak no.



Když začnete mít pocit, že se blíží váš konec, mnoho věcí pochopíte. Teprve, tehdy zjistíte, kolik jste toho za život vlastně ztratili a kolik naopak získali. O kolik věcí jste přišli, ať už vlastní vinou či proto, že jste k jejich prožití nedostali možnost. V takových chvílích je už pozdě na to litovat a toužit po změně. V takových chvílích už můžete jít jenom vpřed s hlavou hrdě vztyčenou, vpřed vstříc smrti. Můžete si naposledy přehrávat celý život a ještě jednou si užívat těch krásných momentů, které jste měli možnost prožít a naopak smutnit za ty špatné, naposledy se můžete smát vtipům co někdy někdo před vámi řekl, naposledy můžete prožívat životní lásku. Naposledy můžete žít.

Stála tam oblečená v černém plášti, v náručí svírajíc malou holčičku a sledovala pohřeb. Ji i vše kolem máčel padající déšť. Většině přítomných se ve tváři zračil smutek ale byli tu i výjimky, které naopak tento pohřeb těšil. Její výraz byl nečitelný, nedávala na sobě znát žádné emoce, ve skutečnosti, však její duše plakala. Pohřeb jí přišel až příliš krátký na to, čí byl. Všimla si, že většině lidí se však ulevilo, že se konečně můžou skrýt před deštěm ve svých domovech. I ona se tedy otočila a odcházela pryč z tohohle místa. Tušila, že odchází vstříc své smrti. Teď, už bude jen otázkou času než je všechny pochytají a zabijí, teď už není žádná naděje, pro kterou by se mohli snažit bojovat. Teď zbývá jen zlomená Anglie plná chudého hladovějícího lidu, lidu truchlícího pro svou legendu. Ona však šla svému osudu vstříc s hrdě zvednutou hlavou. Byla připravená zemřít pro svou víru, pro to za co bojovala. Byla smrti blízko už tolikrát, teď to přece nebylo jiné. A tak šla dál a dál...

*** o více než 20let později***

V jednom ošuntělém hostinci na okraji Londýna seděl shrbeně starší muž. Na hlavě měl klobouk, jehož stín mu zakrýval většinu obličeje. Přes nijak výrazné oblečení měl přehozený černý cestovní plášť.
"Vítejte v Našem hostinci. Dáte si něco?" optala se ho s úsměvem mladá číšnice. Muž se na ni podíval, měl pocit, jako kdyby její hlas odněkud znal. A i když viděl její tvář, přišla mu něčím hrozně povědomá. Číšnice konečně spatřila celý jeho obličej.
"Neznáme se odněkud?" zeptal se dotyčný chraptivým hlasem.
"Myslím, že ne," odpověděla mu mile číšnice. "Tak dáte si něco?"
"Jenom trochu vody a chléb," objednal si nakonec muž. Číšnice ihned zamířila do kuchyně a po chvíli donesla vodu a chleba.
"Vy nejste zdejší že?" položila mu zvědavě otázku.
"Ne, jak jsi to poznala?" podíval se na ni překvapeně.
"Nevím, prostě mi moc nepřipadáte jako Londýňan," pokrčila rameny. "Jste cestovatel anebo obchodník?" ptala se dál.
"Ani jedno," odpověděl ji. "Jen se vracím domů."
"A kam?"
"K Nottinghamu, nedaleko od něj jsem měl kdysi svůj domov. No je to, už přes dvacet let co jsem od tama odjel. Kdoví, jak to tam dnes vypadá," zamyslel se muž.
"Už více než dvacet let?" podívala se na něj překvapeně. "To ste musel zažít i Robina Hooda, že ano?" zeptala se ho nedočkavě. Muž se na ni překvapeně podíval.
"Ty jsi slyšela o Robinu Hoodovi?"
"Samozřejmě, můj otec mi o něm vyprávěl . Setkal jste se s ním?"
"Dá se to tak říct,"souhlasil muž.
"Vyprávějte mi o něm," prosila ho číšnice.
"Nevím jestli je to dobrý nápad," zdráhal se muž, "Je to na dlouho a navíc bych měl pokračovat v cestě."
"Prosím," koukala na něj smutně mladá žena. "Vždyť času je dost. A jestli chcete, můj strýc je obchodník, má vůz a zítra pojede tím směrem, mohl by vás vzít sebou, když budete chtít."
"No dobře," souhlasil nakonec muž. "Můj život se blíží ke konci, možná, že nadešel ten správný čas, ještě jednou naposledy vyprávět o tom, jenž bral bohatým a dával chudým. Možná, že nadešel čas znovu vytáhnout na povrch příběh Robina Hooda a těch co měnili život jemu, tak jako on ho měnil jiným..."


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbil sem vám Prolog?

Ano
Nevím
Ne

Komentáře

1 Temprence Temprence | Web | 20. května 2009 v 19:11 | Reagovat

Já opravdu nevím, co bych pořád měla psát. Je to krásné a opravdu moc a moc se těším na pokračování  ;-)  :-D

2 Angel or Devil Angel or Devil | Web | 21. května 2009 v 16:00 | Reagovat

To vypadá zajímavě...a je to krásně napsané.
A jinak - tenhle nový vzhled je moc pěkný...povedl se ti.

3 Rouge Rouge | E-mail | Web | 21. května 2009 v 20:25 | Reagovat

Prolog je krásný, jak to děláš, že tak krásně píšeš?  8-O A nový vzhled je opravdu moc povedený.  ;-)

4 Sami Sami | Web | 21. května 2009 v 20:59 | Reagovat

Děkuju moc:-) Jak za pochvalu Prologu, tak i za pochvalu vzhledu :-)

5 Illian Illian | Web | 25. ledna 2010 v 19:41 | Reagovat

Líbí se mi to a moc, ale myslím, že jsi mi to už dávala číst...nebo ne? :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama