9.kapitola - Už jdu za tebou

18. dubna 2009 v 0:49 | Sami
Tak jsem tu s další kapitolou:-) Jsem zvědavá co na ni řeknete. Takže jak to dopadne s chyceným Robinem? A co Francesca, jak to dopadne s ní a miminkem, které chce na svět?




"Matyldo!" volal Will už kus od Matyldina domu.
"Stalo se něco?" zeptala se starostlivě Matylda, když Will konečně doběhl až k ní.
"Francesca..." dostal se ze sebe pracně udýchaný Will.
"Co je s ní?" vyděsila se.
"Už je to tady," vydechl Will.
"Tak brzy?" podívala se na něj překvapeně Matylda.
"Je to špatně?" zeptal se s obavou Scarlett. Matylda bezradně pokrčila rameny.
"To záleží na konkrétní situaci," začala Matylda a mezitím si začala brát nějaké bylinky, "Máš děti co se narodí brzo a jsou stejně silné, jako ty, co přijdou na svět později. Ale není to tak vždycky." Will se na ni smutně podíval. "Ale je předčasné mluvit o podobných věcech. Kdo je s ní v táboře?" zeptala se nakonec Matylda, když se oba vydávali vstříc lesu. Jejich kroky doplňovali i zvuky hromů, zvěstující blížící se bouřku.
"John."
"A?"
"A Djaq," odpověděl jí potichu.
"Kde sou ostatní?" zeptala se překvapeně Matylda a přidala do kroku.
"Emily je dneska někde s Beth," začal Will.
"A dál? Kde je Much, Allan a Robin?"
"No...," zasekl se Scarlett a přemýšlel co ji odpovědět.
"Wille, kde je Robin?" spustila Matylda káravě.
"Já nevím," kapituloval nakonec. " Dneska došlo v táboře k menší výměně názorů."
"Menší výměně názorů?" zamračila se Matylda.
"No spíš k trošku větší. Robin přestal vidět smysl, v tom co děláme," pronesl Will hořce. Matylda se na něj překvapeně podívala. "Nakonec vyběhl z tábora. Chvíli na to, to na Francescu přišlo. Allan s Muchem se ho ihned vydali hledat. Much mířil do Locksley a popřípadě do vesnic v okolí a Allan do Nottinghamu."
"Já toho kluka přerazím..." brblala si naštvaně Matylda.
"Koho? Allana?" nechápal Will.
"Ale ne, Robina přece," povzdechla si Matylda.

***

Matylda s Willem po chvíli dorazili do tábora. Na nebi se mezitím čím dál více kupily tmavé bouřkové mraky. Bylo jen otázkou času, kdy se spustí pořádná bouřka.
"Matyldo!" vyjekla úlevně a zároveň unaveně Francesca, když je uviděla.
"Holčičko moje, jak je ti? Bude to dobrý uvidíš," uklidňovala ji Matylda.
"Je moc brzo!" šeptala vyděšeně Francesca.
"Ale není, uvidíš. Miminko pozná nejlíp, kdy má přijít na tenhle svět."

***

Obyvatelé Nottinghamu se zatajeným dechem sledovali jak Gisborne jedoucí na koni, drží lano, na jehož konci se plahočil spoutaný Robin. Měl po těle několik viditelných šrámu, zejména v místech, kde měl ruce spoutané lanem a na tváří odevzdaný výraz. Emily zrovna byla sama na trhu a teď se na Robina překvapeně dívala. Nedokázala pochopit jak je možné, že ho chytili. Robin se podíval jejím směrem, Emily se už chtěla otočit a běžet pro Beth, když ji zastavil Robinův tichý hlas.
"Em," zašeptal Hood a nepatrně zakroutil hlavou, "Zůstaňte obě ve městě. Ano?" nařídil ji ještě, než ho Gisborne dotáhl na nádvoří hradu. Emily zůstala stát na místě a přemýšlela co dělat. Když dovedli spoutaného Robina na nádvoří, rozlehl se všude kolem šerifův radostný smích.
"Ještě dnes chci popravu!" nadšeně pokřikoval šerif na všechny kolem. "Slyšíš Gisborne?! Ať je do západu slunce po něm."

***

Joanna seděla zamyšleně u svého stolu. Slyšela z venku šerifův smích a přemýšlela, co ho mohlo natolik rozveselit. Její úvahy přerušilo až zaklepání. Po jejím vyzvání vešla do místnosti služka, v rukou měla nějaké prádlo.
"Nerada ruším, madame, ale přinesla jsem čisté povlečení," špitla dívka nesměle.
"V pořádku," pokývala hlavou Joanna. "Nevíš co se to venku děje?" zeptala se nakonec služky. Služka se v první chvíli zdála překvapena, jejím dotazem a vypadala, že zvažuje co ji říct.
"Chytili Robina Hood, madame," nakonec pípla nesměle.
"Robina Hooda?" zeptala se překvapeně Joanna.
"Ano, madame, nevim jestli jste o něm slyšela, ale je to..." zaváhala služka.
"Já vím kdo je Robin Hood," přerušila ji Joanna poněkud příkřeji.
"Promiňte, výsosti," omlouvala se hned služka.
"To nic. A jak ho chytili?" vyptávala se dál.
"To netuším, madame. Ale šerif ho chce popravit do západu slunce," prozradila jí služka a v jejím hlasu byl cítit strach.
"Do západu slunce?" dostala se ze sebe Joanna zaskočeně a v duchu přemýšlela, kolik času zbývá. Služka jen kývla hlavou. "A co jeho družina? Tu také chytili?"
"Pokud vím, tak ne, madame," odpověděla služka a bylo vidět, že krapet ožila. Nejspíš stejně jako od této chvíle Joanna, doufala, že ho jeho družina zachrání.

***

"Guyi! Musíš přece něco udělat!" protestovala Sára.
"A co podle tebe? Slyšela si šerifa. Do západu slunce je mrtvý," odpověděl ji ledově.
"Ale je to přece můj bratr!" zkoušela to Sára dál.
"A ty jsi zase moje žena. A já nehodlám udělat cokoli, co by nějak ohrozilo tvůj život a věř mi, že něco jako zachránění Hooda k těmto ohrožujícím věcem patří. Nemluvě o tom, že nemám jediný důvod, toho chcípáka zachraňovat. Právě naopak a ty to moc dobře víš," odmítal Gisborne rázně.
"Ale..."
"Žádný ale. V příštích hodinách se nehneš z tohohle pokoje, je to jasné?" Guy se na Sáru přísně podíval, ona mu neodpověděla. "Je to jasné?" zopakoval Guy znovu a na důkaz svých slov, ji ještě chytil za ramena. Sára lehce kývla na souhlas. Guy si oddechl. Vyšel před dveře, kde mávl na dva strážné.
"Budete ji střežit jako oko v hlavě ano? A jestli se jí vy tupci, něco stane, tak si mě nepřejte!" rozkázal přísně a odešel. Sára si ztrápeně lehla na postel.

***

Na tábor začínaly padat první dešťové kapky. S každou minutou jich přibývalo a přibývalo. Z drobného deštíku byl za chvíli pořádný liják. Ticho v táboře každou chvíli prořízl zvuk hromu nebo Francescin křik.
"Kde můžou být?" podíval se nervózně Will na Djaqa. Saracénka jen pokrčila rameny.
"Doufám ale, že přijdou brzo. Myslím, že je už hodně unavená. Potřebovala by tu Robina," podívala se Djaq s obavami na Francescu.
"Wille..." zašeptala dotyčná. Will k ní ihned došel a chytil ji za ruku.
"Ano, jsem tady s tebou," utěšoval ji.
"Kde je Robin?" zeptala se ho unaveně.
"Určitě už na cestě. Nejspíš sem přijde každou chvíli, uvidíš," přesvědčoval ji a doufal, že to snad bude i pravda.

***

"Allane!" volal Much, když spatřil svého druha kousek od sebe.
"Muchi!" odpověděl mu dotyčný. "Našel si ho?"
"Prý ho chytili," odpověděl Much a ve tváři se mu zračil strach.
"Cože?" zeptal se překvapeně Allan.
"Byl jsem v jedný vesnici nedaleko Locksley, tam jak si sháníme zbraně a Grantova žena, Grant to je ten kovář, mi řekla, že ho tam Gisborne nalákal do pasti," vysvětloval Much a Allan si všimnul určitého zaváhání v jeho hlase.
"A?"
"Robin o tom prý věděl," odpověděl mu smutně Much.
"Věděl?" nemohl uvěřit Allan, "Musíme do Nottinghamu, hned," dodal pak.
"Neměli by sme se nejdřív stavit v táboře?" zeptal se Much s obavou.
"Zbytečně by nás to zdrželo," zamítl to Allan a už se rozbíhal směrem k Nottinghamu, Much ho s menším povzdechem následoval.

***

Robin klečel v jedné z Nottinghamských síní. Měl spoutané ruce a obklopovalo ho velké množství stráží. Měl několik škaredých šrámu a plno podlitin. Každý nádech mu působil bolest, nejspíš proto, že měl minimálně obražená, či spíše dokonce nalomená žebra. Na něco jako byl útěk či jen pokus o něj, neměl ani pomyšlení. Naopak se začínal pomalu modlit, ať už to má co nejdříve za sebou.
"Kohopak to tu máme, není to náš slavný Robin Hood?" spustil šerif posměšně. "Copak Hoode, to nám ani nic nepovíš?" Robin se jen na šerifa podíval a pohrdlivě se usmál.
"Má smrt nezabrání tomu, aby se král vrátil a zvítězil. Brzo se potkáme v pekle šerife," odsekl mu Robin. Šerif mávl na jednoho ze strážných, který ihned Robinovi jednu vrazil.
"Na popraviště s ním!" rozkázal šerif. Robina tedy uchopilo několik strážných a vedli, nebo lépe řečeno spíše táhli, ho ven na nádvoří. Stejně jako v Sherwoodu i v Nottinghamu panovalo deštivé počasí. Jako kdyby nebe plakalo. Na nádvoří bylo postavené popraviště. Strážní na něj Robina vyvlekli. I přes špatné počasí, bylo kolem shromážděno mnoho lidí. Všichni si vzrušeně šeptali. Šerif se posadil do přichystaného trůnu.
"Obyvatelé Nottinghamu," spustil šerif, "sešli jsme se tu, abychom byli svědky spravedlnosti. Dávám tímto na vědomost lidu zemí a držav jeho výsosti Richarda, krále anglického, že dnešního dne, 27. července léta páně 1195, byl dle zákona souzen a odsouzen a shledán tak vinným z nejtěžších zločinů, zde přítomný Robin z Locksley, známý jako hrozivý Robin Hood. Byl odsouzen k popravě oběšením," dokončil šerif svou řeč s radostným úšklebkem. Robin se díval směrem k nebi, čímž mu do obličeje dopadaly kapky deště. Najednou mezi nimi spatřil něco bílého, teprve, když se to přiblížilo blíž, to poznal.
"Lardner..." zašeptal tiše Robin a sledoval holuba jak vlétá do jednoho z oken. Robinovi se na tváří objevil menší úsměv.
"Vykonejte popravu!" vykřikl šerif s nadšením. Strážní postavili Robina na stoličku a dali mu smyčku kolem krku.
"Už jdu za tebou, má lásko..." zašeptal lord z Locksley tiše s pohledem do nebe, těsně před tím, než jeden ze strážných skopl stoličku.

***

Hluk způsobovaný deštěm a hromy prořízl dětský pláč a následné radostné výkřiky. Radost přítomných kazil akorát fakt, že Much s Allanem a hlavně Robin se ještě nevrátili.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Illian Illian | Web | 18. dubna 2009 v 8:04 | Reagovat

Skvělá...opovaž se ho ale nechat zabít!!! Vím, že jednou umře, to je jasný, ale teď ještě ne pls.

2 Temprence Temprence | Web | 18. dubna 2009 v 16:09 | Reagovat

vsadím se, že kdyby jsi teď viděla moje oči, nevěřila by jsi, že je někdo může mít tak moc vykulené ...
Ale ... Je to to nádherná krása a doufám, že další díl bude co nejdříve

3 Rouge Rouge | E-mail | Web | 19. dubna 2009 v 0:29 | Reagovat

Fakt, že je to trochu smutné - obzvláště ten konec- mi nebrání v tom, abych se neustále culila. Vážně nevím čim to je, ale musim se usmívat...Jen doufám, že ho vážně nechceš zabít. (Ikdyž už by bylo načase xD)

4 Sami Sami | Web | 19. dubna 2009 v 15:36 | Reagovat

Ehm Rouge jak přesně chápat tvou poznámku v závorce?
Jinak moc díky za komenty, další kapitola bude snad brzo, vzhledem k tomu, že v příštím týdnu mají někteří jedinci, jako třeba já, dva dny volna:-)

5 Rouge Rouge | E-mail | Web | 20. dubna 2009 v 19:49 | Reagovat

Sami : Ne, nechápej to špatně...Já jen, že Robin Hood začíná být něco jako Batman nebo spíše Superman- vždycky všechno přežije :-D Který díl to byl, jak vyskočil z toho okna, sekl dýkou doprostřed nějaké té vlajky a sjel až dolů, rozpleskl se na schodišti, natáhl si boty a odešel? :-D Ne, vážně to nemělo vyznít tak krutě...

6 Sami Sami | Web | 21. dubna 2009 v 17:43 | Reagovat

Rouge: Však já to nechápala špatně:-) Mě to jen zajímalo, to víš, občas mám delší vedení, tak jsem jen přemýšlela, jestli mi něco neuniká:-))) Ale s tím Batmanem ši Supermanem (možná by stál za zmínku i Spiderman) si to i trefila, hlavně při vzpomínce na tu scénu s tou vlajkou. Jinak bylo to z Anděla smrti, což je myslím čtvrtý díl druhý serie. A popravdě ta scéna mi taky přišla hodně přitažená za vlasy. Stejně tak by se dal zmínit i jeho přežití Total Eclipsu, jak ho tam ten Guy shodí do tý řeky.

7 Rouge Rouge | E-mail | Web | 21. dubna 2009 v 21:20 | Reagovat

Sami : To je prostě další superhrdina....Před chvílý se mi dostahoval třetí díl třetí série...Se úplně bojim co tam zase předvede za nové kousky. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama