Říjen 2008

Pár řádků

27. října 2008 v 22:00 Kecy, kecy, kecy
Jak píšu, jen pár řádků. (no i když asi trochu víc než pár)

Nová image blogu

12. října 2008 v 17:41 Kecy, kecy, kecy
No tak myslím, že jste si zcela jistě všimli, že jsem trochu poměnila záhlaví a barvičky a tak:-)) Nebojte asi to tu nevydrží dlouho. Jen jsem chtěla už vyměnit tu zelenou:-) Ještě to taky asi není úplně hotový. Třeba mi furt nesedí ta barva pozadí. No ale teď už nemám moc čas to měnit, takže...takže možná později no.

Tak mě napadla taková otázka

11. října 2008 v 21:32 Kecy, kecy, kecy
A ta otázka zní, co je pro váš největší inspirací? Nebo možná lépe řečeno, co třeba vaši tvorbu (nebo jak přesně to nazvat) nejvíce ovlivňuje? Ať už dejme tomu třeba psi psaní nějakých povídek, pokud nějaký píšete. Nebo třeba při malování obrázků nebo vytváření nějaký krafických výtvorů na complu apod. (v celým článku je pak moje odpověď a v komentářích je plno místa pro ty vaše:-))


3.kapitola - Déchire

8. října 2008 v 16:09 | Sami

Takže konečně je tu další kapitolka:-) Je hodně pocitová, takže zas tak moc děj tam nečekejte. Snad se bude líbit:-)
Jinak k jejímu názvu - Déchire znamená ve francouzštině něco jako rozervaný. (ne že bych se učila francouzsky to ne, k tomu názvu mě inspirovala jedna písnička, která se jemnuje právě Déchire)

A zase Greenwich

5. října 2008 v 19:11 | já a jen a jen já |  Z mého foťáku
Takže další várečka foteček a opět z Greenwiche:-)


Pár keců

4. října 2008 v 20:47 Kecy, kecy, kecy
Jak píšu jen pár keců.


Růže z Greenwiche

2. října 2008 v 18:56 | jen a jen já |  Z mého foťáku
Takže další várka fotek. Tentokrát růže. Vybrala jsem jich jen pár, jinak jich mám víc. Já prostě růže miluju, ehm, kdybych nemusela tak bych snad z tý růžový zahrady v tom Greenwichi ani neodešla A to nemluvě potom o Powerscourt garden, to jsou takové zahrady nedaleko Dublinu. Moc krásné zahrady a v jedné části jsou taky růže, mám od tama kolem padesáti fotek právě jen růží a to jsem se fakt jako musela krotit a ještě mě kámoška popoháněla, že musím jít dál