2.kapitola - Naše dítě

12. září 2008 v 22:53 | Sami
Ano vídtě správně, je tu nová kapitola:-) Myslím, že je i celkem dlouhá, rozhodně delší než ta minulá. Tak snad se bude líbit.
Kam to míří Robin? A setká se s královou sestrou? A co překvapivého se dozví? A co důležitého se stane mezi Willem a Djaq?



Robin se nepozorovaně dostal až k Nottinghamskému hradu a teď stál opřený o strom pod jeho okny. Tušil, které okno bude její. Ještě se v něm svítilo. Chvilkami viděl i její siluetu. Stál tam celkem dlouho. Vlastně až do doby, kdy světlo za oknem zmizelo. Teprve po té se otočil a vydal zpátky k Sherwoodu.

***

Sára seděla na židličce u svého toaletního stolku. Vedle ní stála Beth.
"Byla to hezká svatba." rozplývala se Beth.
"To jo. Ale byla tajná. Já....nemohla jsem si pomoct ale chyběl mi tam Robin a taky Francesca a další." smutnila trochu Sára. Beth se na ni soucitně podívala. "Ale vím, že tam nemohli být. Robin by tohle nikdy neschválil. A já jeho požehnání nepotřebuji. Ale, ať je to mezi námi jakékoli, je to přecejenom můj bratr. Tak nějak jsem si myslela, že to bude právě on, kdo mě jednou povede k oltáři." pokračoval dál Sára smutným hlasem. Beth ji povzbudivě stiskla rameno. "Chtěla bych vidět Francescu. Myslíš, že bys to mohla domluvit?" změnila Sára téma.
"Samozřejmě." usmála se Beth. "Zrovna jsem si říkala, že musím zase zajít za Emily. Dlouho jsem ji neviděla. A tak přitom vyřídím Francesce, že s ní chceš mluvit." usmála se na Sáru.
"Děkuju." poděkovala ji Sára vděčně.
"A řekneš ji o tom?" podívala se na ni Beth zvědavě. Sára jen zakroutila záporně hlavou.
"Nejde to. Má až moc blízko k Robinovi a ten se to nesmí dozvědět. Aspoň zatím ne. Řeknu mu to až bude vhodnější doba." přesvědčovala ji Sára ale trochu to vypadalo, že přesvědčuje hlavně sebe.
"Myslíš, že ta vhodnější doba nastane?" zeptala se ji vážně Beth. Sára se ní překvapeně podívala. Ta otázka ji zaskočila. Její pohled však Beth jasně stačil jako odpověď. Překvapení z něj rychle zmizelo. Její pohled se zaplnil obavami, strachem a smutkem. Sára raději sklonila hlavu.
"A co vlastně ty a Allan?" zeptala se pak najednou. Beth se začervenala. "Klape vám to?"
"Ano a moc." usmála se Beth šťastně a zamilovaně.
"Tak to jsem ráda." odpověděla Sára upřímně a objala svou přítelkyni.

***

"Jak je to vlastně mezi námi?" zeptala se Djaq zničehonic Willa, jdoucího vedle ní a prudce zastavila. Měli namířeno lesem, do jedné z vesnic aby tam donesli nějaké jídlo. Will se na ní nechápavě otočil.
"Jak to myslíš?" zeptal se.
"Víš jak to myslím. Není to jako dřív." odpověděla mu Djaq.
"Ale je. To se ti jen zdá." odporoval ji Will. Netoužil po téhle debatě.
"Ale nezdá, Wille. A moc dobře to víš. Náš vztah už je jiný. Není jako dřív. Změnil ses. Možná, že i já jsem se nějak změnila. Ale ty víc. Najednou si takový chladnější, odtažitější a naštvanější." nedala se Djaq. Ale i když věci co říkala, by mohli být výčitkami, ona to neříkala vyčítavými hlasem. "Asi nám nebylo souzeno být spolu navěky. Ty miluješ jinou. Nemusíš to zapírat. Vidím ti to na očích. A nezazlívám ti to. Srdci neporučíš." pokračovala dál ve svém proslovu. Mluvila naprosto klidným hlasem. Will se na ní díval čím dál víc překvapeně. Překvapila ho Djaqova slova.
"Omlouvám se." zašeptal konečně po chvíli ticha. Zmoženě klesl na zem. "Omlouvám se. Mrzí mě to. Chtěl bych tě dál milovat. Tak jako dřív." pokračoval šeptem.
"Čas nejde vrátit zpátky a stejně tak nejde poroučet citům." usmála se na něj Djaq.
"Takže tohle je ... je konec?" zeptal se opatrně Will a mezitím se postavil.
"Myslím, že ano." souhlasila Djaq.
"Přátelé?" zeptal se Will napnutě a podíval se konečně znovu na Djaq.
"Přátelé." rozesmála se Djaq a na důkaz svých slov Willa objala. "Asi bychom měli pokračovat v cestě." řekla pak, trochu roztržitě, aby tak ukončila tento rozhovor.
"Jistě" souhlasil ihned Will a vydal se znovu na cestu. Djaq šla až několik kroků za ním a tak si nemohl všimnout několika slz, které se jí skutálely po tváři.

***

Robin si bral svůj luk a meč. Much stojící vedle něj, si ho podezřívavě měřil.
"Pane, ty někam jdeš?" zeptal se ho ostražitě.
"Na hrad." odpověděl mu Robin nezaujatě.
"Na hrad?" vyjekl překvapeně Much, poměrně nahlas, takže se jejich směrem otočila Francesca s Emily, které jako jediné byli v táboře. Robin mu věnoval rozzlobený pohled.
"Hlasitěj by to nešlo?!" napomenul Muche.
"Jdeš za Sárou?" šeptal Much nespokojeně.
"Ne, za Sárou ne." pronesl Robin a dal si ruce v bok, očekávajíc Muchovi protesty.
"Ty jdeš za...za..." prskal Much.
"Ano Muchi, jdu za ní. Potřebuju s ní mluvit. Může mít zprávy od krále." argumentoval Robin.
"Ááá, myslíš, že ti na tohle skočím?" vztekal se Much. Robin jen protočil oči. "Myslím, že bys za ní neměl chodit. Navíc za bílého dne. Někdo tě uvidí." rozčiloval se sluha.
"Muchi, mě je ale jedno co si myslíš." utnul ho Robin poněkud drsněji, než původně chtěl. Much se na něj ublíženě podíval, otočil se a naštvaně odkráčel do své kuchyně. Robin jen znovu protočil oči a vydal se pryč z tábora.
"Muchi?" zavolala Francesca. "Robin šel na hrad?" zeptala se starostlivě. Much se na ni jen naštvaně podíval a raději se věnoval vaření. Francesca se raději dál neptala.

***

Odpoledne se v táboře sešla celá tlupa, krom Robina, navíc přišla i Matylda s Beth.
"Kde je Robin?" zeptala se Matylda a zamračila se.
"Pryč." pokrčila rameny Francesca a pohladila si své vypouklé bříško.
"A kde pryč?" zeptala se ji netrpělivě Matylda. Chtěla s Robinem o něčem mluvit. Francesca pokrčila rameny.
"Já nevím kde. Viděla jsem ho jen odcházet. Neřekl mi kam jde. A Much, který to nejspíš ví..." podívala se rozzlobeně na dotyčného, "od té doby nepromluvil." dořekl Francesca dost nahlas aby ji Much sedící o několik metrů dál, dobře slyšel. Much se na ní uraženě podíval a vydal se pryč z tábora.
"Co je mu?" zeptala se Djaq.
"Mám pocit, že se asi úplně nepohodl s Robinem." tipovala Francesca. Všichni pokývala chápavě hlavou.

***

"Chtěla by s tebou mluvit Sára." oznámila Beth Francesce, když se odpojili od zbytku a vydali se na menší procházku z tábora. Francesca se na ní šťastně usmála.
"To jsem ráda. Dlouho jsme se neviděli. Vyřiď ji, že může přijít kdykoli, já mám času dost." pronesl trochu trpce. "Nebo jestli nechce chodit tábora, tak nemusí, můžeme se sejít u Matyldy."
"Vyřídím ji to." ujistila ji Beth. "A co ty a Robin? Je všechno v pořádku?"
"Jistě, proč by nemělo být?"odpověděla ji Francesca až podezřele rychle. Beth v tom však nechtěla šťourat.
"Jen jsem se ptala." pokrčila rameny. "A co miminko?"
"Už kope. Koukej." rozzářila se Francesca a položila Bethinu ruku na své bříško, na místo kde právě kopalo její a Robinovo dítě.
"To je úžasný." rozplývala se Beth.

***

Robinovi se povedlo dostat až do jejích komnat. Byli prázdné. Rozhodl se ale na ni počkat. Chtěl ji vidět, mluvit s ní. Nemusel čekat dlouho. Po několika minutách se dveře od komnaty otevřeli a vznešeně jimi prošla půvabná žena. Mohla být jen o něco málo starší než Robin, své narezle vlasy měla vyčesané ve složitém účesu a její safírové oči teď upřeně pozorovali Robina.
"Veličenstvo..." naznačil zdvořilou poklonu Robin s šibalským úsměvem na tváři. Joanna se na něj šťastně usmála. Došla pomalu až k němu a pevně ho objala.
"Robine..." zašeptala. V objetí setrvali dlouho. Bylo to už nějakou tu chvíli co se viděli naposled. Teprve po nějaké od sebe vzdálili. "Ach Robine. Co to tu proboha vyvádíš?" povzdechl si anglická princezna.
"Chtěl jsem tě vidět." pokrčil Robin rameny.
"To nemyslím." mávla Joanna rukou. "Měla jsem na mysli co tady celkově vyvádíš. To tvý braní bohatým a dáváním chudým. Proboha vždyť si hrabě, jsi šlechtic a jsi voják a to dobrý voják a najednou si tu hraješ na zbojníky a psance?" podívala se na něj. Robin si povzdechl.
"Joan...Nešlo to jinak. Anglie je v strašným stavu. Nemohl jsem přece nechat své lidi ať hladový a trpí." obhajoval se Robin.
"A co zmůže jeden člověk?" položila mu beznadějným hlasem otázku.
"Ale tady není jen jeden člověk. Nejsem sám, je nás víc." opravil ji Robin.
"Jo vlastně promiň, nejsi sám máš pravdu, je vás asi šest nebo sedm." pronesla Joanna ironicky.
"Nejde o to kolik nás je. Ale o to, že můžeme dát lidem naději. Dát jim víru. A taky nějaký ty peníze a jídlo." řečnil Robin. Joanna zavrtěla hlavou. "A Richard se přece brzo vrátí no ne?"
"V to můžeme jen doufat. Ale sám moc dobře víš, že odjezd ze Svaté země není všechno. Richard se musí ještě dostat v pořádku domů a to nebude lehké." mluvila skepticky Joanna.
"Ale on to dokáže. Překonal horší věci. Znáš ho, stejně jako já. On se nevzdá a vrátí se v pořádku do Anglie." přesvědčoval ji Robin.
"Ano snad se vrátí do Anglie, ale na jak dlouho?" položila mu Joanna otázku. Otázku, na kterou však neznal odpověď. Stejně jako Joanna a další lidé tušil, že Richard se asi v Anglii dlouho nezdrží. Sklonil hlavu. Zvedl ji až tehdy, když se Joannina ruka dotkla jeho tváře pokryté lehkým strništěm.
"Chyběl jsi mi." zašeptala. Robin ji místo odpovědi jen znovu pevně objal. Z této situace je vyrušilo tiché zaklepání na dveře. Polekaně od sebe odskočili.
"Kdo je?" zvolala se strachem Joanna.
"To jsem já, má paní." ozval se za dveřmi hlas její služebné.
"Jsi sama?" optala se ještě pro jistotu.
"Ano, paní. Přišla jsem jak jsme se domluvili." odpověděla ji služebná.
"Tak pojď dál." pobídla ji Joanna. Dveře se pomalu otevřeli a dovnitř vešla služebná. Byla o nějaký rok mladší než Joanna, na sobě měla na rozdíl od své paní daleko prostější šaty, její černé vlasy ji volně spadali do půlky zad a v zelených očích se zračila její veselá povaha. Ve svém náručí držela malého chlapce oblečeného v bílé košilce. Joanna se ihned na chlapce usmála a převzala ho od své služebné.
"Nevím jestli si pamatuješ na mou služebnou Irene?" podívala se Joanna na Robina.
"Pamatuju." ujistil ji Robin. "Kdo je to?" ukázal na chlapce.
"To je Edmund." začala Joanna. "Můj syn." pokračovala. Robin se na ní překvapeně podíval. Netušil, že má syna. "Náš syn." dodala ještě. Robin se díval překvapeně z chlapce na Joannau a zase zpátky. V prvních chvíli měl pocit, že to s ním snad sekne. Jejich syn? Takže on má syna?


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbilo by se vám, kdyby malé Hooďátko bylo... (zajímá mě váš názor, stejně už to mám rozhodnutý, ale i tak mě to zajímá)

Kluk
Holka
Dvojčata - Kluk a Kluk
Dvojčata - Kluk a Holka
Dvojčata - Holka a Holka

Komentáře

1 Temprence Temprence | Web | 13. září 2008 v 7:17 | Reagovat

Úžasný ... Dokonalý ... Prostě ... Vážně nemám slov ...

2 kiki kiki | Web | 13. září 2008 v 14:00 | Reagovat

Je to vážně úžasný... došel mi dech už se těšim na další

3 Sami Sami | Web | 13. září 2008 v 22:44 | Reagovat

Jejda děkuju. Se ještě začnu červenat:-)

4 LadyLuss LadyLuss | Web | 15. září 2008 v 17:02 | Reagovat

Vůbec neva že je to dlouhý, moc krásný. Jo děkuju že jsi mě upozornila na to písmo, mě se ten stupisní desing ještě nezobrazil, pořád čučim na ten starej! sakra!

5 Tabitha Tabitha | E-mail | Web | 15. září 2008 v 20:09 | Reagovat

úžasná kapitola jako vždycky....

Ps: Rouge-Temprence opět v provozu ;)

6 LadyLuss LadyLuss | Web | 19. září 2008 v 19:23 | Reagovat

Vypadáto, že do Londýn a se nepojede...Smůla je to můj sen. A já vím že na Jihu to může bejt super ale jet tam s tou nejhorší holkou která mě nenávidí? hmmm

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama