21.kapitola - Vůbec tě neznám

4. srpna 2008 v 15:11 | já |  Sestra
Takže další kapitolka je tu.
Jak dopadne setkání Gisborna s Robinem u Sáry v pokoji? A jak se zachová Gisborne, který sourozence našel v pro něj zvláštní situaci? A na kom si nakonec Robin vylije svou zlost a proč?

Zrovna když byli Sára a Robin uprostřed sourozeneckého objetí, dveře se s lehkým vrznutím otevřeli a neobjevil se v nich nikdo jiný, než sir Guy z Gisbornu. Překvapeně zalapal po dechu, když uviděl výjev před sebou.
"Sáro?" zeptal se rozzuřeně.
Sára s Robinem od sebe rychle odskočili a Robin už stejně jako Gisborne držel v ruce svůj meč. Sára se jen poplašeně dívala na Guye.
"Není to tak jak si myslíš." začala Sára přesvědčovat Guye.
"Nevíš co si myslím." odštěkl Guy podrážděně.
"Vysvětlím ti to." pokračovala dál Sára a udělala pár kroků ke Guyovi, ten ovšem na ní namířil svůj meč.
"Myslím, že není co vysvětlovat." odpověděl ji ledově a měřil si vražedným pohledem Robina, ten mu pohled zdatně opětoval.
"Měl by si už jít." podívala se Sára zvláštním pohledem na Robina. Ten se na ni podíval překvapeně.
"Cože? A nechat tě tu s ním samotnou? To ani náhodou. Radši si sbal věci, půjdeš se mnou." nařídil ji Robin.
"Řekla jsem ti, že aby si šel. Já to tu zvládnu a nikam s tebou jít nehodlám." stála si Sára za svým.
"Ale..." chtěl namítat Robin.
"Jdi!" vyštěkla na něj Sára. "Prosím..." dodala pak smutným tónem. Gisborne to jen celé opovržlivě sledoval. Robin pořád váhal, nechtěl ji tu s ním nechávat samotnou. Moc dobře věděl, co udělal Marian. "Robine, jdi!" pokračovala dál Sára a na důkaz svých slov ho lehce popostrčila k oknu.
"Nechci tě tu s ním nechat samotnou." šeptl k ní rozčileně.
"Neboj se, já to zvládnu. Nic mi neudělá. Věř mi. Prosím. Jdi!" přesvědčovala ho dál vehementně Sára a stejně jako on začala šeptat, takže je Gisborne neslyšel.
"Ale..." zkusil to znovu Robin.
"Žádné ale, prostě jdi. Nechci aby se některému z vás dvou něco stalo a bojím se, že když tu zůstaneš, tak vašemu střetu nezabráním. Takže prosím jdi." šeptala naštvaně Sára.
"To ti na něm tak záleží?" pronesl Robin znechuceně.
"Ano záleží. Záleží mi na něm hodně, víc než si myslíš. A ty to nezměníš. A on zas nezmění to, že mi záleží i na tobě, takže jdi." přiznala Sára. Robin se ni podíval, v jeho pohledu se mísila obava s naštvaností. To poslední po čem toužil bylo, aby měla jeho sestra pletky s Gisbornem a ona je přitom opravdu měla. Teď si tím byl stoprocentně jistý. Naposledy tedy věnoval vražedný pohled Gisbornovi a pak zmizel v okně.
Hned po jeho odchodu se Sára podívala s obavami na Gisbourna. Ten si ji měřil ledovým pohledem a pořád na ni mířil mečem.
"Teď už si to konečně necháš vysvětlit?" zeptala se ho naštvaně.
"Zradila si mě." zasykl Guy.
"Když myslíš. Klidně mě zatkni a odveď do vězení. Zítra si mě můžete s šerifem pověsit." pronesla Sára naoko klidným hlasem ale uvnitř rozhodně klidná nebyla.
"Musela si mě podvést zrovna s ním?" vyjel na ni Guy.
"Nepodvedla jsem tě. Rozhodně ne tak jak si myslíš." přesvědčovala ho Sára.
"Vážně? A co teda mělo znamenat to obětí? Silně pochybuju o tom, že by šel Locksley jen tak kolem." trval si na svém Guy. Sára nějak nevěděla co mu má říct. "Copak došli ti slova?" zeptal se naštvaně a zrušil mezeru, která je dělila. Při tom pohybu odhodil svůj meč a bolestně sevřel Sářinu paži. "Kdo vlastně jsi? Vůbec tě neznám." jeho tón se změnila na zklamaný.
"Jsem jeho sestra." zašeptala Sára. Guy se na ni překvapeně podíval.
"Cože?" zeptal se nevěřícně.
"Jsem Robinova sestra." zopakovala znovu šeptem Sára. "Před dvaceti lety jsem se narodila jako lady z Locksley, Robinova mladší sestra." Guy se na ni jen překvapeně díval.
"Lhala si mi." pronesl po chvíli ticha.
"Mrzí mě to." podívala se na něj smutně Sára. "Nemohla jsem ti to hned jen tak říct."
Guy chtěl něco namítnout ale došlo mu, že má vlastně pravdu. Povzdechl si. Chtěl na ní být naštvaný, chtěl ji nenávidět, vždyť je to Locksleyho sestra. Ale když se ji podíval do očí, všechny tyhle myšlenky šli stranou. Copak se na ni mohl dlouho zlobit?
"Donášíš mu?" zeptal se tiše.
"Robinovi? Ne. Navíc stejně neznám plány šerifa ani tebe."odpověděla mu popravdě. Jen se na ni spokojeně podíval a dokonce se trochu pousmál. Sářin pohled se změnil na překvapený, zvlášť, když ji Guy pustil ruku a políbil ji. Rozhodně ale neprotestovala.
Francesca zrovna zašívala Emilyinu zástěru, kterou si roztrhla při hrátkách v lese. Emily osobně se na druhé straně tábora bavila společně s Matyldou, Malým Johnem a Allanem. V táboře byli i Will s Djaq ale stáli trošku bokem skupince. Všichni ale zanechali svou předcházející činnost a sledovali Robina, který vletěl do tábora jak tajfun.
"Ty jsi to věděla?" vyletěl Robin na Francescu jen co se objevil v táboře.
"Co?" zeptala se ho nechápavě Francesca.
"To o Sáře a Gisbournovi." vyštěkl Robin a při vyslovení Gisbournova jména se zatvářil naprosto zhnuseně. Francesca se na něj jen překvapeně a lehce vyděšeně podívala a nevěděla co mu má říct. I to ale byla odpověď.
"Takže věděla." zašeptal Robin až podivně klidně.
"Já, slíbila jsem Sáře, že to nikomu neřeknu." podívala se na něj Francesca s obavou. Robin mlčel. Bylo však očividné, že je hodně naštvaný. "Je to její věc, její život." snažila se Francesca přimluvit za svou přítelkyni. Robin se uchechtl.
"Její věc, její život." pronesl posměšně. "Ale hlavně jde o Gisbourna, je to zrádce. Chtěl zabít krále a ne jednou."
"Ale pořád je to člověk a muž a ona ho má ráda. Co je na tom špatného?" nedala se Francesca.
"Všechno!" vyštěkl na ni Robin a rukou praštil do dřevěného kůlu, který byl necelého půlmetru od její hlavy. Francesca polekaně vyjekla. Robin ji věnoval poslední naštvaný pohled a potom stejně rychle jako sem vletěl i zmizel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama