1.kapitola - Kůň pro královnu

30. srpna 2008 v 22:59 | Sami
Ano, ano, ano. Je tu první kapitola nové serie. Nakonec jsem ju stihla ještě dneska.
Co sužuje Robina? K čemu tajnému dojde? A kdo přijede do Nottinghamu?



Robin se neklidně převaloval na svém lůžku, zatímco ostatní klidně spali. Všude vládla temná noc.

Usmívající se tvář orámovaná hnědými vlasy a krásné světlé oči.

Nádherná Marian.

Ta samá žena běžící lesem. Směje se zvonivým smíchem.

Šťastná Marian.

On běží za ní. Volá na ni. Neslyší ho.

Jeho Marian.

Už se neusmívá. Teď je smutná.

Milovaná Marian.

Její nepřirozeně bílý obličej a oči bez života.

Mrtvá Marian.

"Pomsti mě! Pomsti!" volá ho.

Marian!

Robin se celý zpocený prudce posadil. Jeho hruď se rychle zvedala a znovu klesala. Hmátl po své mikině a oblékl si ji, potom nazul boty. Jakmile byl takto připraven, podíval se ještě na Francescu zda dál v klidu spí a odešel pryč z tábora.

***

Ne moc daleko ale ne zas moc blízko od Nottinghamu, Sherwoodu i Locksley byla malinká vesnička. A v té vesničce kostelík. A právě v tom kostelíku se dnes měla konat tajná svatba. Ženichem nebyl nikdo jiný než Guy z Gisbornu a jeho vyvolenou Sára z Locksley, sestra slavného Robina Hooda. Guy měl na sobě svůj typický černý oblek a Sára obyčejné ale přes to krásné béžové šaty. Přes hlavu pak měla bílý šál a v ruce držela kytici kopretin. Za oltářem postával boubelatý kněz se spokojeným úsměvem na tváři. Jak rád oddával zamilované páry. Spolu s nimi byli v kostelíku už jen svědci. V případě Guye je to jeho kuchařka, která ho zná od narození a v podstatě ho i tak trochu vychovávala a Guy ji proto důvěřuje, že si to nechá pro sebe. V případě Sáry je to Beth. U ni nepochybovala, že si její tajemství nikomu nepoví. Byla sice pravda, že by vedle sebe raději viděla Francescu, protože ji znala déle a byly si jako sestry ale bylo to moc velké riziko. Robin by si totiž zcela jistě všiml, že někam jde a mohl by se moc vyptávat a nakonec ji třeba sledovat anebo by ji vůbec nemusel pustit pryč z tábora. Takže Beth byla bezpečnější volbou. Kněz už začal svůj proslov a po chvíli došlo konečně i na manželské sliby.
"Já, Guy z Gisbornu, si beru za ženu tebe, Sáro z Locksley. Budu tě chránit a opatrovat, v dobrém i ve zlém, v nemoci i ve zdraví, dokud nás smrt nerozdělí. Tak přísahám."
"Já Sára z Locksley, si beru za muže tebe, Guyi z Gisbornu. Budu tě opatrovat a pečovat o tebe, v dobrém i ve zlém, v nemoci i ve zdraví, dokud nás smrt nerozdělí. Tak přisahám."
"Chytněte se pravou rukou." pokynul jim kněz, jen co Sára dořekla svůj a oba tak učinili. Kněz je v místě dotyku jejich rukou sevřel těmi svými a pokračoval: "Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj." po té jejich ruky pustil. "Prohlašuji vás za muže a ženu. Můžete políbit nevěstu." usmál se na ně. Guy se na Sáru usmál a po té ji políbil. Od teď už byli manželi i před Bohem. Teď už jim nemohli bránit ani šerif a ani Robin. Už je mohla rozdělit jenom smrt.

***

Robin, Much, Malý John, Allan, Djaq i Will, prostě celá zbojnická tlupa, leželi na okraji Sherwoodu. Před nimi se rozléhalo obrovské pole a na jeho konci se objevovalo Nottinghamské město. To na co zbojníci čekali se právě objevilo na okraji pole. Byla to skupina tak dvaceti, možná spíše i více jezdců. Allan je před nějakou dobou uviděl v dálce a doběhl pro ostatní aby si je mohli lépe prohlédnout. V čele celé skupiny jeli dva jezdci a zbytek se držel v těsném závěsů za nimi. Všichni na sobě měli dlouhé cestovní pláště a přes hlavu přehozenou kapuci aby jim nebylo vidět do tváří. Jeden z hlavních dvou jezdců jel na koni černém, druhý bílém. Jak si Robin ihned všiml, koně měli na sobě královský znak a taky hned věděl proč.
"Hermes..." zašeptal Hood, když bezpečně poznal bílého koně.
"Cože?" podíval se na něj zmateně Much, který ležel hned vedle něho. A sluhův pohled byl čím dál zmatenější, když Robin začal vstávat a udělal dokonce několik kroků ven z lesa. To nemohlo uniknout ani zbytku tlupy, na jejichž tváři se usadil podobný výraz, jako na té Muchově. Robin upřeně pozoroval jezdce na bílém koni. Ten jako by jeho pohled vycítil, otočil se směrem k lesu a k místu, kde stál Robin a kde byla kousek opodál schovaná jeho tlupa. Bílý kůň se potom vzepjal na zadních nohou a pak teprve jel zase dál. Byl to jasný pozdrav. Jezdci už dorazili až k Nottinghamské bráně a vjeli do města. Jakmile zmizeli, Robin se s úsměvem na tváři vydal ke své tlupě.
"Ty víš kdo to byl?" zeptal se ho ihned Allan. Robin je kývnul hlavou na souhlas.
"Kdo je Hermes?" vypálil na něj dotčeně Much.
"Přece ten kůň." odpověděl mu se samozřejmostí Robin, jako by to byla ta nejasnější věc na světě. "Divím, se žes ho taky nepoznal." doplnil pak Robin zamyšleně. Much se na něj překvapeně podíval.
"Nechtěl bys nám konečně říct, co to bylo za jezdce?" zeptal se netrpělivě Allan.
"Měli na sobě královský znak." začal Robin.
"Královský znak?" přerušil ho Malý John.
"Ano královský znak. Myslím, že momentálně není v Anglii moc lidí, jejichž koně na sobě můžou nést královský znak." vysvětloval jim Robin.
"Princ John?" hádal Will.
"Bingo." usmál se na něj zářivě Robin. "To byl ten na tom, černém koni." doplnil ještě.
"Oh, ten se k němu hodí dokonale." poznamenala saracénka. Robin ji věnoval souhlasný úsměv.
"A kdo byl ten druhej?" vyzvídal Allan.
"Lépe řečeno byla." opravil ho Robin.
"Cože?" nechápala Allan.
"Byla to žena." vysvětlil mu Robin.
"Žena?" podívali se všichni překvapeně na Robina.
"Ano, žena." usmíval se na Robin.
"A kdo to teda byl?" nemohl už to Allan vydržet.
"Sicilská královna." oznámil jim vítězně Robin. Will, Allan a Malý John se na něj dívali lehce nechápavě, neměli ani ponětí o nějaké sicilské královně, Djaq vypadala, že asi něco ví a Much se mračil a bylo úplně vidět, jak mu v hlavě šrotují kolečka. Robin nejdřív nic neříkal a jen trpělivě sledoval Muche. Ten si nakonec jen povzdech a tak se vysvětlování zase ujal Robin. "No přece Joanna, sestra krále Richarda a zároveň tedy i sestra prince Johna."
"Já to věděl!" vykřikl Much. Všichni se po tomhle výroku lehce uchechtli.
"Jak jsi ji tak bezpečně poznal?" zeptal se Will na otázku, nad kterou už nějakou chvíli dumal.
"Podle koně. Není moc koní jako Hermes. Na první pohled je to kůň pro královnu." rozplýval se Robin.
"A odkud znáš jejího koně?" nechápal Allan.
"Z křížové výpravy." odpověděl místo Robina Much. Robin jen kývnul na souhlas.
"Doprovázela při ní krále Richarda a zejména jeho ženu Berengarii." doplnil Robin Muchovu odpověď.
"Možná bychom se měli už vrátit do tábora." promluvila zamyšleně Djaq. Všichni ji dali za pravdu a tak se vydali směr tábor. Po cestě se zbojníci ještě vyptávali Robina na nějaké věci ohledně Joanny, jeho odpovědi, však byli dost stručné a rozhodně jim neříkal všechno.

***

Řinčení zbraní. Plno krve a mrtvých.

Akkon.

Sladké vítězství. Vítězná vlajka křesťanů.

Akkon

Mrtví a zlomení přátelé.

Akkon

Líbezné melodie, tanec, zpěv, víno, ženy.

Akkon.

Saracéni snažící se zabít krále. Zrádcovo tetování.

Akkon.

Zvonivý smích, safírové oči, prameny narezlých vlasů.

Akkon.

Vážné zranění, velké bolesti, horečka, blouznění.

Akkon.

Robin se prudce posadil. Zase byl celý zpocený a zrychleně dýchal. Další noc a další sen. Jako obvykle se oblékl a obul si boty. Jako obvykle se vydal pryč z tábora. Dnes se ovšem nehodlal toulat po lese. Dnes měli jeho kroky jasný směr. Směr pryč z lesa. Do Nottinghamu.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Temprence Temprence | Web | 31. srpna 2008 v 6:44 | Reagovat

Dokonalé ... Opravdu ... Vážně mi dochází slova,nenapadá mě co příhodné říct ....

2 Sami Sami | Web | 31. srpna 2008 v 20:56 | Reagovat

Děkuju:-)

Jinak nevím čím to je, ale mě nějak pokaždý z nějakýho důvodu, u povídek napadaj jako první konce. Protože už teď vím, jak přesně dopadne Po letech (to pokračování sesterské serie) a přitom jsem ho rozhodně ještě nezačala psát a asi ani jen tak nezačnu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama