19.kapitola - Lardnerův návrat

7. července 2008 v 13:27 | já a zase já |  Sestra
Takže konečně je tu nová kapitola.

Dny běžely dál svým obvyklým tempem a kolem Sherwoodu byl až podezřelý klid. Robin měl podezření, že šerif kuje něco velkého. Zatím se mu však nepodařilo zjistit nic bližšího. Francesca se sice dál vyptávala Sáry a Beth hostů v hospodě, ani jedna však nic nezjistila. Proto nemělo cenu se tím nějak zvlášť zabývat. Všichni se raději snažili užívat poklidných chvilek, kdo ví co zlého je v blízké době čeká. Nejinak tomu bylo i teď. V táboře dnes byla kromě členů bandy jak Emily tak i Francesca. Emily se už v táboře cítila jako doma. Trávila zde hodně času, často ji totiž Robin ráno přivedl a večer zas odvedl. Nejen, že Francesca bývala často na hradě, navíc Emily si v táboře užila mnohem více zábavy než s ní. A ona to věděla, takže i když byla celý den doma, přesto Emily pouštěla s Robinem do lesa. A Robinovi Emilyina přítomnost v táboře také nevadila, ba právě naopak. Častokrát mizel z tábora pryč a všem bylo jasné kam chodí. Je sice pravda, že ač by to jen tak nepřiznal, tak si Emily oblíbil, ale přecejenom soukromé chvíle s Francescou jsou soukromé chvíle s Francescou. Dneska ale právě byla v táboře výjimečně i Francesca. Zrovna seděla s Robinem pod jedním z mohutných dubů, co byl kolem. Robin se opíral o kmen a ona o něj, jednou rukou ji držel kolem pasu a tou druhou si hrál s pramínkem jejich blonďatých vlasů. Ona měla obě ruce položené na té jeho a svou tvář nastavovala tomu málu slunečních paprsků co se dostali přes mohutné koruny stromů. Jediné co její idylku kazilo byl podivný zápach linoucí se z Muchova kotlíku. Chvilkami byla celkem ráda, za tak odolný žaludek jaký měla. To Muchovi obsah jeho kotlíku rozhodně nijak odporný nepřišel. Měl dneska dosti dobrou náladu, takže si dokonce u toho vaření prozpěvoval. K jeho štěstí měl dobrou náladu i zbytek tábora, takže ho ani nikdo neokřikl. Když se podíváme na právě zmíněný zbytek tábora, najdeme malou Emily jak staví domeček pro skřítky a Malého Johna jak vypraví o své rodině Djaqovi, která mu zvědavě naslouchá. Chybí jen Will a Allan. Will zmizel někam pryč už brzo ráno, prý šel na lov. A Allan, ten odešel asi před hodinou pro informace k Beth. Jeho odchod doprovázeli vševědoucné pohledy Robina a Djaqa. Djaq byla prostě holka všímavá, takže si všimla změny v Allanově chování i jeho zasněných pohledů a úsměvů. Robin sice nebyl takhle všímavý ale za to si to uměl v hlavě dát dohromady, takže mu nemohlo uniknout, že Allan chodí k Beth na čím dál delší dobu a dokonce už ani neprotestuje. A oboum ať už z jakýchkoli důvodů, proto ihned došlo, že Allan se nám zamiloval. Jediné co ani jeden nevěděl, bylo jak je na tom objekt jeho zájmu neboli Beth. Ale zas, kdyby jeho náklonnost neopětovala, tak se Allan netváří tak spokojeně že?
Francesca začala v Robinově náručí už pomalu usínat. Najednou ji ale probudil prudký pohyb její milého. Robin totiž uviděl velice známého holuba a tak začal vstávat aby ho mohl jít chytit. Holub se totiž asi rozhodl, že si s Robinem trochu pohraje a tak vždycky uletěl dřív než ho Robin stačil chytit. Touto podivnou hru na sebe upoutali i zbytek tábora, který je teď pobaveně sledoval. Po té co se Robin několikrát vyválel na zemi, narazil do stromu a zakopl o pařez, holub přistál přímo vedle Francescy a klidně se od ní nechal chytit. Po tomto zakončení, už zbytek tábora nezadržoval smích. Robinovi tolik do smíchu nebylo, koukal na holuba s vražedným pohledem a nejradši by ho upekl k večeři. Když už se uklidnil dostatečně na to, aby té potvoře nezakroutil krkem, vzal si z jeho prstenu vzkaz. Opatrně ho rozbalil a pustil se do jeho čtení.
Posílám posla - Bena z Goodwicku. Dorazí snad brzo. Richard I.
"Král posílá posla." objasnil Robin zbytku tábora obsah vzkazu.
"Posla?" zeptal se Much.
"Jakéhosi Bena z Goodwicku." pokračoval zamyšleně Robin. Měl pocit, že to jméno už někde slyšel.
"Bena?" vyjekl Much. Robin se na něj nechápavě podíval a tak Much pokračoval.
"Pane, ty si nevzpomínáš na Bena?"
Tahle otázka Robinovi potvrdila jeho domněnku, že už to jméno někde slyšel. Opravdu si ale nemohl vzpomenout kde, takže jen záporně zavrtěl hlavou.
"Bojoval s námi v Akkonu." objasnil mu Much. Robin sebou při vyslovení tohohle města trhnul. Neměl na něj dobré vzpomínky. I když teď výjimečně je ve své hlavě začal lovit sám. A nejspíš úspěšně.
"Malý, rezavé vlasy, uměl házet dýky?" zeptal se Robin Muche.
"Jo jo, to je přesně on." kýval Much horlivě hlavou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama