4.kapitola - Vzpomínky

13. května 2008 v 19:24 | Sami
Takže máme tu čtvrtou kapitolu. Jak naznačuje její název, objeví se v ní určité vzpomínky. Kdo ale bude vzpomínat? A hlavně koho se ty vzpoímnky budou týkat?


"No Marian…ona to…no…víte…ona…" koktal Allan.
"Tak už se vymáčkni." povzbudila ho netrpělivě a se špatným tušením Sára.
"No…no ona…ona je mrtvá." konečně to Allan ze sebe smutně dostal.
"To je hrozný." Sára nemohla uvěřit tomu co slyší.
"A co se jí stalo?" zeptala se opatrně Francesca. Bylo to teprve po druhé co něco řekla.
"Zabili ju." odpověděl ji smutně Allan.
"A kdo ji zabil?" tentokrát položila otázku Sára.
Allan nevěděl jestli ji má říct pravdu a tak se zmateně rozhlížel po ostatních. Ti buďto na jeho pohled nereagovali anebo jen krčili rameny. Allan se tedy rozhodl, že raději neřekne úplně všechno. Přecejenom nechtěl mít co dočinění s naštvaným Robinem, kdyby řekl něco co neměl.
"No na to se budeš muset zeptat Robina." odpověděl tedy.
"Aha. To ale asi nebude nejlepší nápad co?" zeptala se Sára rezignovaně.
"To nebude." dal ji Allan za pravdu.
Po té nastalo ticho, nikdo nějak nevěděl co říct. Až se najednou Willova tvář rozjasnila překvapivým poznáním.
"Já tě přece znám!" prohlásil a ukazoval prstem na Francescu.
"Mně?" zeptala se zmateně.
"Jo tebe. Ty jsi přece dcera starého správce. Ta jak pořád nosily ty dva copy a taky pořád běhala za Robinem." vykládal Will rozradostněn vzpomínkami na v té době ještě poměrně šťastné dětství, pak ale trochu posmutněl. "A ta co se se mnou nikdy nechtěla bavit, protože jsem pro ni tehdy nebyl dost dobrý, protože jsem prostě nebyl Robin hrabě z Huntingdonu."
"Promiň." řekla omluvně Fran a konečně také seskočila ze svého koně.
"Stejně nechápu co jsi na něm viděla. Pořádně si tě ani nevšímal. Byla jsi pro něj jen malá ušmudlaná holka." pokračoval dál Will.
"Nemusíš mi to připomínat." konstatovala suše Fran.
"A já tě přitom měl rád. Denně jsem pro tebe trhal kytičku na louce vzadu za Locksley. A ty jsi si ji nikdy ani nevšimla." dodal Will tónem, který naznačoval, že se vzpomínám už raději skončil. Tento jeho výlev vedl k tomu, že Malý John začal vehementně pozorovat trávu na zemi. Allan přesunul svůj zkoumavý pohled ze Sáry právě na Fran. Much lehce zrudnul, moc dobře si tyhle okamžiky pamatoval. Djaq se napřímila a začala Fran sledovat nepřátelským pohledem. A Sára nevěděla jestli ji má být více líto své společnice anebo Willa.
"Minulost už nezměníš." konstatovala Francesca studeně a vysedla zpátky na svého koně. Potom dodala směrem k Sáře: "Měli bychom se konečně vydat za Matyldou."
Potom pobídla svého koně a vydala se pryč. Vadilo jí, že Will připomněl tyhle bolestivé vzpomínky, kdy byl Robin její první dětskou láskou a přitom si ji vůbec nevšímal. Nezavadil o ni jediným pohledem. A dalším důvodem, proč ji připomenutí těch vzpomínek vadilo bylo i to, že si nechtěla připustit, že její dávný cit spojený s hrabětem z Huntigdonu rozhodně ještě nevyprchal.
Sára se na všechny přátelsky usmála a nasedla na svého koně.
"Brzo se uvidíme." zavolala ještě na rozloučenou, když už mizela na svém koni od tlupy pryč. Tlupě tak nezbylo nic jiného, než se vydat zpět do lesa a najít v něm Robina. Předpokládali ale, že se snad vrátil do jejich tábora.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama