17.kapitola - Pískle

31. května 2008 v 17:14 | já anebo možná já |  Sestra
Takže další kapitola. Seznámíme se v ní se dvěma novejma postavama. O koho se bude jednat? A na čí jsou straně?

Ležela smutně v posteli. Z jejích myšlenek zabývajících se tím co ji řekl Will, ji vyrušilo tiché dopadnutí na zem. Chvíli na to cítila jak si někdo lehá za ní na postel a potom jí zezadu objaly Robinovi ruce. S jeho objetím se jí začal po celém těle rozlívat příjemný pocit bezpečí.
"Zahlédl jsem tu vaši hádku s Willem. Chceš si o tom promluvit?" zeptal se ji potichu. Místo odpovědi jen zakroutila záporně hlavou. Robin ji tedy jen objal ještě pevněji a políbil do vlasů.
V jednom z nottinghamských hostinců bylo rušno jako obvykle. Všude seděli nejrůznější chlápci, vojáci i různé ženy. Všichni se starali o své věci, takže si nikdo neměl důvod všímat postavy zahalené v plášti, která zrovna do hostince vešla. Vlastně někdo ten důvod měl, jedna z číšnic si ji všimla. Postava v plášti se podívala jejím směrem. Číšnice kývla hlavou směrem ke schodišti a postava v plášti se po něm vydala nahoru. Nahoře vešla hned do dveří naproti schodům. Dostala se tím do malého pokojíčku, kde nebylo nic víc než dvě staré rozvrzané postele a u každé z nich ošoupaná truhlice a polorozpadlý stolek. Dotyčná číšnice vešla chvíli na to. Postava v plášti se k ní otočila a sundala si z hlavy kapuci, čímž odhalila své blonďaté vlasy.
"Něco nového?" zeptala se číšnice.
"Zítra by měli z Locksley vést nějaké peníze, ale nejspíš nic velkého. Ale i tak by to možná Robina mohlo zajímat." odpověděla s pokrčením ramen.
"To by ho rozhodně zajímat mohlo." usmála se na ni.
"Obávám se, že už vám asi nebudu moct dávat další informace." řekla číšnice posmutněle.
"Proč? Stalo se něco, Beth?" zpozorněla.
"Pamatuješ na mou mladší sestru?"
"Myslíš Emily?"
"Jo Emily. Nedávno jsem ti vyprávěla, že žije u vzdálených příbuzných."
"Ano to si pamatuju. A?"
"Předevčírem mi od nich došel dopis. Velice je to mrzí, ale bohužel se už o ni nemůžou dále starat a tak mi ji posílají zpátky. Dneska by měla dorazit. Ale tady zůstat nemůže. Takže si budu muset najít práci někde jinde. Ale vůbec netuším kde. Nerada to tu opouštím. Už jsem si tu zvykla a neplatí zas tak špatně. Navíc vám můžu aspoň nějak pomoci." dokončila svou řeč smutně Beth.
"No jestli je hlavní problém, to kde bude Emily bydlet, tak co kdyby bydlela u mě a u Sáry?"
"To myslíš vážně?" zeptala se šokovaná Beth.
"Jistě, jinak bych ti to nenavrhovala. Je to velký dům. Máme tam volnej pokoj i s postelí. Navíc Sára stejně většinu času tráví na hradě, takže aspoň budu mít společnost. Tak co říkáš?" usmála se na ní její přítelkyně. Beth ji místo odpovědí šťastně objala.
"Děkuju, děkuju. Jsem tvůj velkej dlužník Francesco." děkovala ji Beth.
"Ale nejsi. Za to, že se pro nás snažíš získat různé informace, je ubytování tvé sestry maličkost." ubezpečila ji Francesca.
"Odpoledne by měl zase přijít kapitán Gisbornových mužů. Jestli se tu večer stavíš, mohla bych ti dát nějaké nové informace."
"Večer? No to asi nebudu moci přijít. Ale víš co? Mohla bych jsem poslat někoho z Robinovi tlupy."
"Klidně." souhlasila Beth. Z dalšího rozhovoru je vyrušil zvuk přijíždějícího vozu. Beth se podívala z okna a pak se s úsměvem otočila na Francescu.
"Emily je tady."
Francesca si nasadila kapuci svého pláště a po té už obě ženy vyšli z malého pokojíku a vydaly se přivítat Emily.
Jen co Francesca ubytovala Emily, zaskočila rychle do tábora. Našla tam akorát Allana. Ten po menším přemlouvání souhlasil, že se večer v hostinci staví. Teď už Francesca v klidu uklízela dům. Její práci přerušily dlaně, které ji zakryly oči. S úsměvem se otočila na jejich majitele. Ten ji na pozdrav lehce políbil.
"Potřebuju..." začala Francesca ale Robin ji znovu přerušil polibkem, "...s tebou..." další polibek, "...mluvit." Francesca konečně dopověděla větu, všimla si ale, že Robin ji nejspíš ani neslyšel, protože upřeně pozoroval něco nahoře za jejími zády. No nebo lépe řečeno pozoroval spíše někoho. Když se Francesca ohlédla uviděla nahoře stát culící se Emily.
"Kdo je to?" zeptal se Francecsy překvapený Robin.
"Vysvětlím ti to venku." odpověděla mu Francesca a vystrkovala ho pryč z domu. "Jestli sis už dovybalila, tak si můžeš třeba s něčím hrát nebo se kouknout ve stáji na koně. Ale hlavně se nevzdaluj od domu ano?" podívala se Francesca na Emily. Ta jí kývla hlavou na souhlas. Francesca ji věnovala poslední úsměv a vyšla ven, kde na ní už netrpělivě čekal Robin. Ten se na ní tázavě koukal se zvednutým obočím. Francesca se vydala směrem od domu a Robinovi nezbylo než ji následovat.
"Tak kdo je to?" zeptal se Robin asi po sto metrech.
"To je Emily, mladší sestra Beth." odpověděla mu prostě.
"A co dělá ve vašem domě?" ptal se dál.
"Bydlí tam." odpověděla mu s pokrčením ramen.
"Bydlí?" zastavil se překvapeně Robin.
"No bydlí," otočila se na něj Francesca. "Nemůže zůstat u Beth v hostinci, takže Beth by musela z hostince odejít a najít si někde nějakou novou práci. A to ona nechce a předpokládám, že ty taky ne, z hlediska toho, že některé její informace jsou celkem zajímavé a důležité. To mi připomíná, že zítra povezou nějaké peníze z Locksley, ale asi ne nic velkého."
"Ale proč si ji ubytovala zrovna u vás?"
"A proč ne? Aspoň budu mít společnost."
"Společnost?"
"Ano společnost. Jsem tam skoro pořád sama. Sára je v podstatě pořád na hradě. A tebe někdy nevidím třeba i pár dní a když už přijdeš, tak většinou v noci."
"Začínáš s výčitkama?" zeptal se rozladěně Robin.
"Ne, nezačínám s ničím. Jen ti vysvětluju, že celkem uvítám nějakou společnost. A Emily je moc milá mladá dáma."
"Mladá dáma? Vždyť je to ještě pískle. Vsadím se, že ji není ani deset." odpověděl s posměškem Robin.
"Máš pravdu, je jí devět." Francesca se na něj škaredě podívala a vydala se zpět k domku. Robin se ihned rozběhl za ní a snažil se ji otočit si k sobě. Francesca ale ze začátku mařila jeho pokusy, nakonec se ale nad ním smilovala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rouge Rouge | E-mail | Web | 31. května 2008 v 20:10 | Reagovat

Prostě super!

2 Temprence Temprence | Web | 1. června 2008 v 6:59 | Reagovat

Uch .... Ano,ano,má slova slávy opět beznaděje došla xD

3 Calleigh.D Calleigh.D | 6. června 2008 v 11:03 | Reagovat

Ahojky tvoje povídky jsou supr ale nemyslíš že Robin a Marian se budou milovat napořád i když Marian umře?Je to pěkné ale Franciska se podle mě k Robinovi nehodí!!

4 Sami Sami | Web | 6. června 2008 v 18:37 | Reagovat

No ale já nikde nenapsala, že Robin už Marian nemiluje:-) Dokonce v tom dopise na rozloučenou, Robin píše, že ji bude milovat věčně. Ale mám Robina ráda a nemyslím si, že by si zasloužil strávit zbytek života truchlením. Myslím, že Marian by nechtěla aby se trápil.

5 Calleigh.D Calleigh.D | 6. června 2008 v 19:49 | Reagovat

Já vím  chtěla bych se zeptat jestli v tý dalších povídkách budou spolu?V úvodu bylo,že je v severní anglii s otcem.Prosí,prosím ať je z roho happyand.A to že by se celý život nemusel trápit s tebou souhlasím.

6 Sami Sami | Web | 6. června 2008 v 21:09 | Reagovat

Nebudu prozrazovat své budoucí nápady, abych vás připravila o překvapení ne? Ale tak můžu prozradit, že v Láska je slepá by se Marian měla objevit. To, jestli tam budou spolu neprozradím. Jediný co ještě k tomu můžu prozradit je, že konec mám už v podstatě napsaný a nemám v plánu ho měnit ( i když nevím jestli se bude líbit). Ale kdyby přišel nějakej nápad, tak zkusím napsat něco spešl o Robinovi a Marian, ale zatím mě přímo o nich nic nějak nic nenapadlo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama