16.kapitola - Otevři konečně oči

28. května 2008 v 21:35 | já |  Sestra
Ehm, ehm. Takže je tu 16. kapitola. Je spíše taková popisovací, nevím jak líp to říct. Prostě skoro vůbec tam není přímá řeč.
Jak proběhne slavnost? O čem během ní bude přemýšlet Will a co se stane mezi ním a Francescou? A kdo koho zklame? A kdo vlastně má otevřít ty oči a proč?

Sherwoodem se k Locksley blížila skupinka několika osob. Vepředu šli Malý John, Djaq a Allan. Všichni tři si povídali a vesele se smáli. Kousek za nimi šel Much, který se chvilkami zapojoval do hovoru. V jiných chvílích se zvědavě otáčel na svého pána, který šel daleko za ním. O samotě opodál šel Will. Tvářil se nabručeně a každou chvíli se otáčel směrem k Robinovi a Francesce. Ti dva šli poměrně velký kus za zbytkem. Robin navíc vedl za uzdu jejího koně. Drželi se za ruce a něco si potichu povídali. Každou chvíli se něčemu smáli. Byli prostě šťastní a zamilovaní.
Když celá skupinka došla do Locksley, slavnost se už pomalu rozjížděla. Když vesničané spatřili kdo je přišel navštívit, začali celou skupinku a zejména Robina radostně vítat. Po té se už zábava začala čím dál víc rozjíždět. Byla tu menší vesnická kapela, která hrála samé veselé písničky, na které mohli vesničané tančit. Ani Robinova banda nezahálela. Robin si užíval, že může být s Francescou mezi lidmi, aniž by se bál, že se něco stane. Navíc podobnou oslavu nezažil už dlouho. Malý John uchvátil vesnické děti, každou chvíli s nimi tančil nebo je zvedal či jim vyprávěl různé historky. Allan zase vyzíval k tanci ty nejhezčí děvčata z vesnice. A na Muche se slétly jakési dvě vdovy, které ho nutily aby s nimi tancoval a tancoval. A Djaq se zapovídala s Matyldou o účincích nejrůznějších bylin. Jenom Will stál opodál a nezapojoval se do oslav. Sledoval dění kolem, zejména tedy jeden z bavících se páru. Nechápal co na něm vidí. Ano měl sice Robina rád to jo, ale nepovažoval ho zrovna za vhodného partnera. pro ni Navíc měl pocit, že ji Robin jen využívá, aby zapomněl na Marian. Vždyť si ji nikdy ani nevšiml, když za ním jako malá běhala. To on ji svým způsobem miloval už jako malý kluk. Tehdy, když odjela do kláštera, uronil pro ni plno chlapeckých slz. Ještě donedávna, se častokrát zamyslel co asi dělá. Pak poznal Djaqa a měl pocit, že se zamiloval. Jenže pak se vrátila ona. A on zjistil, že to co cítí k Djaqovi není v podstatě nic, oproti tomu co cítí k ní. Že s Djaqem to bylo jen takové chvilkové poblouznění. Měl ale zrovna u ní vůbec nějakou šanci? Bylo nadmíru jasné, že její srdce pořád patří jen a jen hraběti z Huntingdonu. Už když se se Sárou poprvé po letech objevily v Sherwoodském lese, nemohl mu uniknout pohled jakým se na Robina dívala. Pořád to ale mohl přikládat tomu, že ho prostě dlouho neviděla. Ale jak ho tehdy Gisborne zranil, začal se čím dál víc přesvědčovat o tom, že její dětská láska rozhodně z jejího srdce nevymizela. Jenže tehdy to bylo jiné, byla malá holka. Robin byl pro ni jakýsi idol. Stejně jako pro více holek z vesnice. Byl hezký, bohatý a ještě ke všemu hrabě. Čím byly dívky starší, tím víc se probouzely ze svých snů a tím víc přestávaly za Robinem běhat. Myslel, že u ní to bude stejné. Ale zrovna ona musí být výjimka. Navíc teď už to není láska malé holky ke svému pánovi ale láska ženy k muži. A to je přecejenom rozdíl. Navíc jí oproti Robinovi nemá moc co nabídnout. Robin je slavný, je to hrdina. Ke všemu jen co se vrátí král ze Svaté země, dostane Robin zpět své pozemky, svůj majetek i svůj titul. Zatímco on Will, bude zase jen obyčejný tesař. Předtím měl aspoň trochu naděje na její získání, ale po té, co bylo očividné, že u ní Robin strávil celou noc, o všechnu přišel. Když tehdy přišel do tábora, měl na tváři ten svůj šibalský spokojený úsměv. Po skoro týdnu, kdy chodil jak tělo bez duše, to byla obrovská změna. Celkem se strachem si tehdy uvědomil, že mu lehce cukala ruka, která by Robinovi nejraděj jednu vrazila. A to on nechtěl, přecejenom Robin byl jeho přítel, vždyť mu i zachránil život. Will měl pocit bezradnosti. Zmítali se v něm nejrůznější pocity. Na jednu stranu měl Robina strašně rád a vlastně i chtěl aby byl šťastný, jenže proč mu to štěstí měla přinést zrovna Francesca? Z jeho dalších úvah ho vyrušila, právě ta nad kterou tolik přemýšlel.
"Co tu tak sám? Proč se nejdeš bavit?" zeptala se ho s úsměvem.
"Nechce se mi." odpověděl ji nabroušeně. Francesce zmizel úsměv ze tváře. "Kde máš Robina?" zeptal se pichlavě. Francesca se na něj zmateně podívala, nechápala jeho tón. Místo slovní odpovědi, se jen pootočila a ukázala rukou. Když se Will podíval směrem kam ukazuje, viděl Robina v hloučků několika lidí, bylo vidět, že je za jejich společnost rád, protože se mu na tváři vyjímal spokojený úsměv.
"Už tě vyměnil za vděčné vesničany? To celkem rychle." pronesl pichlavě.
"Cože?" nechápala.
"Prosímtě, nedělej, že nechápeš. Snad si nemyslíš, že by s tebou byl Robin z lásky."
"Wille, stalo se něco? Proč takhle mluvíš?"
"To seš vážně tak naivní? Robin jen chce zapomenout na Marian. To je všechno. Jen co zapomene, odkopne tě a půjde dál. Podívej i teď dal raději přednost jim před tebou. Proč myslíš, že je dneska tady? Jen aby zlepšil svou slávu a aby si dokázal jak ho zbožňují." pronesl zhnuseně. Netušil kde se to v něm bere.
"Já tě vůbec nepoznávám. Ten Will co ho znám, by nikdy neříkal takovéto věci." odpověděla mu zaraženě.
"Tohle už dávno není ten Will co jsi ho znala."
"To vidím." pronesla smutně a otočila se k odchodu.
"Nabaží se tě a půjde zase dál! A tobě zbudou jen oči pro pláč! Jeho láskou je jen Marian! Tak se konečně prober Francesco! Otevři konečně oči!" křikl za ní. Ona se na něj jen otočila se zklamaným výrazem ve tváři. Měla ho určitým způsobem ráda, sice ne tak jak by si on přál ale považovala ho za přítele. Ale to co jí dnes řekl, ji zranilo. Strašně ji zklamal. Po tváři se ji začaly koulet slzy. Už neměla chuť dál slavit. Místo toho se rozběhla pryč z Locksley, chtěla zpátky domů. Will po tomhle nakopl nejbližší dům. Nechápal jak mohl tohle všechno říct. Prostě to z něj najednou vyletělo a on to nedokázal zastavit. Celý tenhle výjev od hádky, po její odchod a jeho nakopnutí, sledovaly ještě další dva páry očí. Ty jedny patřily jedné saracénce, která nevěděla co si má myslet. Celkem ji mrzelo, že neslyšela o čem se ti dva dohadovali. Zajímalo ji, na čem vlastně s Willem je. Od té doby co se tu objevila Francesca se totiž začal chovat zvláštně. Skoro vůbec si jí nevšímal a jí to mrzelo. Měla Willa hrozně ráda, plánovala s ním společnou budoucnost. Mohla by si ho třeba i vzít a mít s ním děti. A on se teď začal chovat takhle. Ten druhý pár oči, nepatřil nikomu jiném než hraběti z Huntingdonu. Po té co Francesca doslova utekla, neváhal moc dlouho a omluvil se obyvatelům Locksley, že už bude muset jít. Se všemi se rozloučil a pak už nasedal na Francescina koně. Ještě věnoval jeden zamračený pohled směrem k Willovi a potom už odjížděl pryč z Locksley.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Temprence Temprence | Web | 29. května 2008 v 7:12 | Reagovat

Uch úžasný..... Nevím koho mi má být líto nejvíc xD

2 Sami Sami | Web | 29. května 2008 v 17:47 | Reagovat

Spasíba. Ale další kapitola bude nevim kdy. Dneska určitě ne. Máme totiž naše velké brněnské slavnosti a v rámci nich se jdu podívat na náš velký soutěžní ohnostroj.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama