12.kapitola - Smrt je všude kolem nás

23. května 2008 v 22:07 |  Sestra
Takže dvanáctá kapitola. Myslím, že je asi trochu smtunějšího. Odpovídá tomu i její název. A ta příští asi taky nebude uplně nejveselejší.
Chystá Robin nějakou akci? A jak akce dopadne? Přežijí ji všichni? A co se odehraje mezi Robinem a Francescou?

Vešla do své ložnice a překvapeně se podívala na osobu sedící na okenním parapetu..
"Nebudeš mít dneska cestu na hrad?" zeptal se jí rovnou.
"Proč?"
"Potřeboval bych doručit jeden vzkaz."
"Můžu jet za Sárou, odjela na hrad hned brzo ráno."
"Díky."
Robin seskočil z parapetu a z pasu vytáhl složený pergamen.
"Co to přepadení?"
"Nic."
"Nic?" zeptala se nechápavě.
"No nakonec to nebylo přepadení. Ukázalo se, že ten host, je můj starý přítel. A právě jemu předáš ten vzkaz. Jedná se o Fredericka, lorda z Heathfieldu. Dej to jenom jemu, nikomu jinému. Frederick by ti měl hned napsat i odpověď. Večer se tu pro ni zastavím. Ano?" zeptal se a napřáhl ruku s dopisem. Francesca na chvíli zaváhala ale pak dopis vzala, než ho Robin pustil, ještě dodal "Děkuju." Potom se otočil a zmizel oknem. Francesca si povzdechla a dopis pečlivě schovala do svých šatů. Potom došla ke své skříni a vytáhla z ní cestovní plášť. S dopisem pečlivě schovaným a s oblečeným pláštěm se vydala ke svému koni, aby se mohla vydat na cestu do Nottinghamu.
Tam všem strážím řekla, že jde za lady Sárou a bez větších komplikací se dostala až do hradu. Místo za Sárou se ale vydala hledat komnaty lorda z Heathfieldu. Na cestu se musela vyptat jedné služky ale po menším bloudění je konečně našla. K jejímu štěstí, neměl lord žádné stráže, takže se dostala až do jeho ložnice. Lord seděl zamyšleně u psacího stolu, když si Francesca odkašlala aby na sebe upozornila, leknutím trošku nadskočil a poplašeně se na ní otočil.
"Omlouvám se lorde, nechtěla jsem vás polekat. Ale mám pro vás vzkaz od společného přítele." Francesca vytáhla schovaný dopis a podala ho Frederickovi. Ten ho ihned otevřel a pustil se do čtení. Jen co ho dočetl, začal psát odpověď. Po dopsání ho zapečetil a ihned podal Francesce.
"Musím přiznat, že pomalu závidím Robinovi podobné přátele jako jste vy." usmál se na ni.
"To je od vás milé lorde. Raději už půjdu. Nebylo by dobré aby nás spolu někdo viděl."
"Jistě máte pravdu. Mějte se a pozdravujte ho."
"Budu." usmála se na něj naposled Francesca a opatrně vyklouzla z jeho pokoje. Pak se vydala za Sárou.
Jak Robin řekl, tak taky udělala, takže ho večer měla opět ve své ložnici. Jen mu bez řečí podala Frederickovu odpověď. Robin si ji ihned přečetl a spokojeně se ušklíbl.
"Co chystáš tentokrát?" zeptala se ho Francesca.
"Cože?" zeptal se nepřítomně Robin, protože přemýšlel o svém plánu.
"No co chystáš. Pochybuji, že byste si psali o počasí. A mimochodem pozdravuje tě."Robin se na ní chvíli mlčky díval, přemýšlel jestli ji o tom má říct nebo ne, ale nakonec se rozhodl, že nemá jí to neříct.
"Šerif plánuje příští týden převoz peněz z Nottinghamu do Londýna. Jenže nevím přesně kdy, šerif to pořád mění a taky nevíme kudy, to mění ještě víc. Takže bude jednodušší ukrást mu je už teď. A navíc má u sebe jistou korespondenci mezi ním a šerifem ze Sussexu, která by nám je pomohla ještě víc usvědčit z činnosti proti králi. A ta korespondence bude u šerifa pouze do té doby, než Frederick odjede. A už kvůli Frederickově bezpečí chci ty dopisy vyfouknout šerifovi a ne Frederickovi." ušklíbl se šibalsky Robin.
"A chceš k tomu využít zítřejší oslavu, nemám pravdu?"
"Chytrá holka."
Na hradním nádvoří se právě rozběhla oslava. Hráli tam jakýsi pochybní hudebníci a tančili napodobeniny kejklířů. Nahoře na schodech seděl na svém trůně šerif, po jeho pravém boku seděl Frederick,po tom levém pak Gisborne, ten měl z druhé strany vedle sebe Sáru a kousek za Sárou seděla i Francesca. Ta tentokrát celkem ráda přijala Sářinu nabídku aby se zúčastnila oslavy. Měla o Robina a spol. celkem strach, takže ji zajímalo jak jejich akce dopadne.
Robin s celou bandou se mezitím pracně dostal do hradu. Podle Fredericka měl šerif dopisy schované ve své skrýši v ložnici. Rozhodli se rozdělit, Robin si vzal na starosti šerifovu skrýš a zbytek peníze. Bohužel se povedla jenom jedna z akcí. Robin se dostal celkem v klidu do šerifových komnat. Dokonce se mu, i bez klíče, podařilo dostat do šerifovi skrýše a získat tak korespondenci, zbytek party ale úspěch neměl. Šerif své peníze zase přemístil, takže tam kde měli být, nebyli. Navíc k dovršení jejich smůly je zahlédl nějaký strážný a vyvolal poplach.
Vystoupení kejklířů na nádvoří se tedy změnilo na souboj. Robinova tlupa ale vedla, takže si brzo probili cestu až k východu z hradu. Robin šel jako poslední. Kontroloval ještě situaci, jestli jsou opravdu všichni jeho lidé v bezpečí. Bohužel si ale nevšiml jednoho lukostřelce, který se odněkud objevil a zrovna na něj mířil. Stačil jen zaregistrovat výkřik Djaqa, který se smísil ještě s dalším výkřikem a to Fredericka. Ten se v průběhu soubojů přemístil ze schodů skoro až k bráně, takže byl teď jen pár metrů od Robina. Navíc na rozdíl od něj stihl ještě zareagovat a vrhl se před svého přítele aby ho tak chránil vlastním tělem. Šíp ho zasáhl přímo do hrudi. Když k němu Robin doběhl, jeho přítel mu stihl před svou smrtí, říct jen pár poslední slov.
"Hodně...štěstí... příteli." po té naposledy vydechl v Robinově náručí. Ten se slzami v očích podíval na muže, který mu zabil přítele. Dotyčný se ani nestačil dát na útěk a ležel mrtvý. V tu chvíli už byl u Robina Malý John a tahal ho pryč.
Francesca seděla na své posteli. Sára se rozhodla zůstat ještě na hradě, ona se ale hned po té smutné události vrátila domů. Oči se jí začínali třpytit, Fredericka sice znala jen jeden den ale i tak na ní působil jako dobrý člověk. Navíc jí bylo líto Robina. Viděla ten jeho pohled, když mu Frederick zemřel v náručí. A přesně ten o kterém přemýšlela, právě vylezl z okna její ložnice. Smutnější pohled, než ten, kterým se na ní zrovna díval, u něj zatím neviděla. Vstala ze své postele a došla k Robinovi. Pohladila ho po tváři a potom objala. Robin upustil na zem svůj luk, který do té chvíle držel a pevně sevřel Francescu ve svém náručí. Objímali se dlouhou chvíli, než se pustili. Francesca zůstala stát na místě a Robin se opřel o sloupek od nebes u její postele. Kouknul se do země.
"Je to moje vina. Zemřel kvůli mně. Pořád někdo umírá kvůli mně." mluvil tiše.
"To není pravda."
"Ale je. Nejdříve Roy. Jen jsem stál a díval se jak ho zabíjí. Potom Dan Scarlett, to já mu řekl, aby šel s námi do Nottinghamu a viděl co děláme. Sir Edward, zemřel, protože mi chtěl pomoct. A...a pak Marian. Kdyby mě neznala, mohla dál žít. A teď Frederick." Robinovi už po tváři tekli slzy.
"Není to tvoje vina. Navíc vem si kolik lidí si na oplátku zachránil. Kolik lidí díky tobě neumřelo hlady nebo nebylo popraveno. Třeba Will a jeho bratr anebo Allan. Kdyby nebylo tebe, tak jsou dávno mrtví." Francesca ho pohladila po tváří a přinutila ho tak aby se jí podíval do očí.
"Není to tvoje vina, rozumíš?"
"Děkuju." zašeptal ji v odpověď.
"Za co?" zeptala se nechápavě.
"Za to, že jsi."
Francesca se nadechovala k odpovědi, Robin ji ale umlčel polibkem. Po chvíli se ale se slovy, že musí jít, rychle vypařil. Francesca ho moc nechápala, nejdřív jí sám políbí a potom rychle zmizí. Už i z toho důvodu doufala, že ho uvidí co nejdřív aby si s ním mohla promluvit. Robin mezitím běžel lesem, ne ale do tábora nýbrž k Matyldě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rouge Rouge | E-mail | Web | 23. května 2008 v 23:01 | Reagovat

Stydím se! Stydím se, že sem se k tomu, že si to přečtu, dokopala tak pozdě! Je to naprosto dokonalé!!... :))

2 Temprence Temprence | Web | 24. května 2008 v 7:55 | Reagovat

uch a měě opět dochazí slova ! Snad jen že něme jak tupec hledím s doširoka otevřenou hubou xD

3 Sami Sami | Web | 24. května 2008 v 14:40 | Reagovat

Děkuju, asi se začnu červenat:-) Myslím, že se tu ještě dneska objeví další kapitola. Mám ji už víceméně napsanou. Jedna její čast mi dala celkem zabrat no.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama